Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
64866.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 3117/09
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem v Praze 1, Maiselova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 237/2009 -222 ze dne 8. září 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 237/2009 -222 ze dne 8. září 2009, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku č. j. 6 C 111/2007 -133 ze dne 20. října 2008, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.330.000,- Kč s příslušenstvím.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 72 odst. 3 je takovým prostředkem řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska vzal Ústavní soud v úvahu při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.
V předmětné věci stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze, který je předmětem této ústavní stížnosti, podal dovolání k Nejvyššímu soudu s návrhem na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. To, že bylo podáno takové dovolání, potvrdil i Okresní soud v Rakovníku sdělením ze dne 30. 12. 2009. Ústavní soud si dále od Nejvyššího soudu vyžádal opis podaného dovolání, z něhož vyplynulo, že přípustnost dovolání stěžovatel opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. V takovém případě je mu zachováno právo na podání ústavní stížnosti i tehdy, jestliže dovolací soud odmítne dovolání s odůvodněním, že se v dané věci nejednalo o rozhodnutí odvolacího soudu zásadního právního významu. Zachování lhůty k podání ústavní stížnosti vyplývá z ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu , podle něhož byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Je tedy zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2010
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj