Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1932/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené JUDr. Janou Sedláčkovu, advokátkou v Brně, Palackého tř. 33, proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 1. 2008 č. j. -123 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009 č. j. -214, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 22. 7. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů. Dle stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v y a v , , , a d.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí v dané věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla v rozsudku druhostupňového soudu řádně poučena, že v dané věci lze podat dovolání toliko dle , přičemž jeho přípustnost tedy bude záviset na uvážení Nejvyššího soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ve věci bylo podáno dovolání.

Ústavní soud si vyžádal od Obvodního soudu Brno-venkov zaslání kopií podaných dovolání v dané věci. Ve věci byla podána dvě dovolání, a to jak stěžovatelkou (první žalobkyní), tak druhou žalobkyní. Z dovolání stěžovatelky vyplývá, že tato podala dovolání dne 22. 7. 2009, a to s poukazem na , neboť shledala zásadní právní význam druhostupňového rozhodnutí.

Telefonickým dotazem u Okresního soudu Brno-venkov dne 7. 1. 2010 Ústavní soud zjistil (č. l. 7 spisu Ústavního soudu), že spis se (i s dovoláními) nachází ještě u okresního soudu.

Je tak zřejmé, že stěžovatelka podala dovolání souběžně s ústavní stížností a o dovolání nebylo dosud rozhodnuto (řízení o dovolání je v běhu).

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Dle byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Z interpretace dvou výše uvedených ustanovení vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti ( ). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).

Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu souběžně s ústavní stížností také dovolání dle a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatelka může domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům ( ), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu