Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3183/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. N., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem Radčina 18, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2009 č. j. -55 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 6. 2009 č. j. -13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 12. 2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, týkajících se nařízení soupisu movitých věcí dle . Tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavní právo vlastnit majetek, garantované d (dále jen "").

Stěžovatelka namítá, že oprávněnému nic nedluží, neboť na nájemné započetla náklady, které jí vznikly v souvislosti s rekonstrukcí bytu. Stejně tak započetla i náklady, přiznané oprávněnému za soudní spor o výpověď z nájmu bytu. Nesouhlasí se závěry soudů, že oprávněný osvědčil existenci dluhu na nájemném. Tvrdí, že oprávněný zamlčel existenci zápočtů, a tím i zánik pohledávky vůči stěžovatelce. Nadto i původní dluh, pro který byla dána výpověď z nájmu, byl stěžovatelkou uhrazen dávno před podáním žaloby.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. , bylo zjištěno, že soud prvního stupně napadeným usnesením vyhověl návrhu oprávněného na sepsání movitých věcí stěžovatelky, nacházejících se v bytě užívaném stěžovatelkou, a současně rozhodl o nákladech řízení. O odvolání stěžovatelky rozhodl soud druhého stupně dalším napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud z listin, předložených oprávněným spolu s návrhem na provedení soupisu věcí, vyvodil, že oprávněný osvědčil i prokázal existenci nájemního vztahu i dluhu na nájemném. K námitce stěžovatelky, že oprávněnému nic nedluží, neboť provedla započtení vzájemných pohledávek, uvedl, že s ohledem na povahu daného řízení nelze v odvolacím řízení přihlížet ke skutečnostem a důkazům, které neměl soud I. stupně v době svého rozhodování k dispozici.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s výkladem ustanovení . V této souvislosti musí Ústavní soud připomenout, že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétního případu, je záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavně právního může být posouzena pouze otázka, zda soudem podaný výklad zákona je ústavně konformní, tedy, zda není zatížen "libovůlí".

V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádné pochybení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí, a zvláště pak z usnesení odvolacího soudu, je zřejmé, které skutečnosti byly zjištěny, jakými úvahami se soudy při rozhodování řídily a která ustanovení zákona na zjištěný skutkový stav aplikovaly. Pokud z listin, předložených oprávněným spolu s návrhem na provedení soupisu věcí, vyvodily, že oprávněný osvědčil, že stěžovatelka má dluh na nájemném, a za účelem zajištění tohoto dluhu byl dle ustanovení proveden soupis věcí, nacházejících se v předmětném bytě, z ústavního hlediska nelze takovému závěru nic vytknout.

Stěžovatelka ani netvrdí, že by nájemné platila řádně a ve stanovených termínech (pro neplacení nájemného jí ostatně byla dána výpověď z nájmu bytu a jejímu návrhu na určení neplatnosti této výpovědi nebylo v soudním řízení vyhověno). Její obrana je založena na tvrzení, že provedla jednostranné započtení vzájemných pohledávek a oprávněnému tak nic nedluží. Jak však uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, s touto námitkou, vzhledem k povaze řízení o návrhu na provedení soupisu movitých věcí dle (jedná se o zvláštní druh řízení o předběžném opatření), nemůže uspět, neboť pro vyhovující rozhodnutí o takovém návrhu je rozhodující, že oprávněný osvědčí důvodnost svého nároku. To se v projednávaném případě stalo. Nelze tedy dospět k závěru o libovůli v soudním rozhodování, což by jedině mohlo vést k vydání zrušujícího nálezu.

Vzhledem k tomu, že nebyl shledán tvrzený zásah do ústavně zaručeného práva stěžovatelky, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu