Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 70/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. února 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Obce Věrovany, Věrovany 326, zastoupené JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem v Olomouci, Koželužská 5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných d (dále jen "Listina), v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo vysloveno, že rozhodnutí, přijaté v místním referendu konaném dne 10. 10. 2009 v obci Věrovany o otázce "Souhlasíte s tím, aby zastupitelstvo obce Věrovany podporovalo vybudování pískovny na katastrálním území obce Věrovany včetně změny územního plánu, která by umožnila těžbu písku na tomto území" je neplatné.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo místní referendum k uvedené otázce konáno dne 10. 11. 2009. Již dříve, dne 21. 12. 2005 uzavřela Obec Věrovany s F. J. Smlouvu o spolupráci (dále jen "Smlouva"), která byla schválena zastupitelstvem této obce na jeho 18. veřejném zasedání, v níž se obec zavázala se jmenovaným spolupracovat v období přípravy dobývání ložiska štěrkopísku zajištěním zapracování záměru těžby do změny územního plánu obce, podpořením záměru těžby při projednávání dokumentace SEA a EIA a následně v územním řízení a v řízení o povolení dobývání ložiska, včetně řízení souvisejících, jakož i k tomu, že na pozemcích, které budou změnou územního plánu určeny k těžbě štěrkopísku, nedá souhlas k dobývání ložiska štěrkopísku jinému zájemci s tím, že v případě, že některá ze smluvních stran poruší své závazky plynoucí z této smlouvy, řídí se případné následky příslušnými ustanoveními obchodního a a platnost smlouvy lze ukončit pouze na základě písemné dohody smluvních stran nebo v případě, že předmět smlouvy nebude možno realizovat ani při vynaložení veškerého maximálního úsilí, které lze na smluvních stranách požadovat a důvod, pro který nebude možno realizovat předmět smlouvy, nesmí spočívat v jednání smluvních stran, ale má se na mysli zásah jiné osoby, vznik nepředvídatelných okolností nebo absence povolení těžby do 7 let. Vycházeje z uvedeného, učinil soud závěr, že otázka položená v referendu je, s ohledem na její znění ("...včetně změny územního plánu.."), otázkou, o níž se v samostatné působnosti rozhoduje ve zvláštním řízení a přisvědčil tak návrhu, že o této otázce se referendum s ohledem na ustanovení , o místním referendu (dále jen " ") nemělo konat. Jako důvodnou pak shledal soud rovněž námitku o rozporu v referendu položené otázky s právními předpisy [ zákona], a to, jak podrobně dále vysvětlil, odkazem na ustanovení a a povinnosti obce plynoucí z již dříve uzavřené Smlouvy, přičemž se z důvodů jím dále vyložených neztotožnil s názorem obce, že došlo k zániku jejího závazku ze Smlouvy pro nemožnost plnění ( ). Učinil tak v podstatě s důrazem na to, že oba případy rozhodování obce, tj. jak usnesení zastupitelstva (schvalující uzavření Smlouvy), tak rozhodnutí v referendu, jsou z hlediska soukromoprávních úkonů a závazků obce týmž -totiž vyjádřením vůle obce a byla-li tu tedy v roce 2005 vůle obce uzavřít smlouvu o spolupráci, není negativní rozhodnutí v referendu o nastolené otázce z hlediska soukromého práva ničím jiným, než změnou vůle obce, přitom pouze samotná změna vůle subjektu zavázaného smlouvou nemůže způsobit nemožnost plnění. Uzavřel tak, že výsledek referenda zavázal obec k porušení smluvního závazku, tj. k jednání contra legem, o položené otázce nebylo možno referendum konat [ zákona] a vyhověl proto návrhu na vyslovení jeho neplatnosti.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel dává najevo nesouhlas s uvedenými právními závěry soudu. Je přesvědčen - z důvodů, které podrobně rozvádí a které jsou obdobné jako jeho námitky v řízení před správním soudem - o tom, že pokud bylo v referendu podle jeho výsledku rozhodnuto tak, že občané nesouhlasí s tím, aby zastupitelstvo obce podporovalo vybudování pískovny na katastrálním území obce, včetně změny územního plánu, která by umožnila těžbu písku na tomto území, a toto rozhodnutí je pro obec závazné ( zákona), pak je nepochybné, že tato okolnost byla v době uzavírání Smlouvy ze dne 21. 12. 2005 pro obec nepředvídatelná, z toho důvodu se plnění ze smlouvy dříve uzavřené stalo nemožným ( ), případně, jak pomocí analogie dovozuje, nedovoleným ( ) a zanikla tak povinnost obce jako dlužníka plnit. Tvrdí, že ustanovení zákona nedopadá na danou věc a že nelze žádným smluvním ujednáním mezi obcí a třetí osobou předem vyloučit občany z přímého podílu na správě věcí veřejných a zkrátit je tak na jejich základním právu zakotveném v y. Oponuje také názoru soudu o nemožnosti konat referendum v dané věci podle zákona v podstatě s poukazem na to, že u pořizovaní územně plánovací dokumentace, popřípadě územně plánovacích podkladů, se jedná o vysoce odbornou a administrativně náročnou činnost, která je svěřena obecním nebo krajským úřadům do jejich přenesené působnosti. Zároveň poukazuje na podle něj srovnatelné rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. , který obdobný problém přípustnosti konání referenda řešil opačně než soud v této věci. S odkazem na principy místního referenda, jehož prostřednictvím se prosazuje vůle občanů, pak dovozuje, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do základního práva občanů podílet se na správě veřejných věcí v obci a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Poté, co se seznámil s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle y mají občané právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Porušení tohoto práva v dané věci by však bylo možno dovozovat pouze tehdy, pokud by správní soud nepostupoval v souladu se zákonem o místním referendu, jehož prostřednictvím se přímý podíl občanů na správě věcí obce uskutečňuje, přičemž tento sám stanoví v ustanovení výluku svého použití. Stěžovatel sám také zásah do práva plynoucího z y v podstatě dovozuje z podle něj nesprávné interpretace zákona o místním referendu. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci nezjistil.

Krajský soud, jak je patrno z podrobného zdůvodnění jeho rozhodnutí, věnoval věci náležitou pozornost. Jeho rozhodnutí, řádně a přezkoumatelným způsobem zdůvodněné, se obsáhle vypořádalo se všemi výhradami stěžovatele před správním soudem uplatněnými, jež jsou v zásadě stěžovatelem opakovány nyní v ústavní stížnosti. Správní soud dostatečně objasnil, na základě jakých úvah ke svým závěrům dospěl a na zdůvodnění jeho rozhodnutí, které považuje Ústavní soud za ústavně konformní, dostatečně objasňující učiněné závěry a nevykazující prvky libovůle, lze tak odkázat, včetně poukazu na to, že s uzavřením Smlouvy o spolupráci souhlasili občany obce svobodně zvolení jejich zástupci na veřejném zasedání zastupitelstva a šlo tak o vyjádření vůle celé obce, přitom nic nebránilo případnému konání referenda o předmětné otázce ještě před uzavřením Smlouvy. Právě takový postup, jak dodává Ústavní soud, by totiž bylo možno považovat za postup mající na zřeteli obecné zásady právní a vyhovující požadavkům právního státu, jehož principy by se měla řídit i samospráva.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručeného práva vyplývajícího z y, jehož se stěžovatel dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu