Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2884/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem v Praze 2, Hálkova 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 11. 2009 a doplněnou podáními ze dne 7. 11. 2009 a 20. 12. 2009, stěžovatelka navrhuje zrušit shora označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a "všechny rozsudky mu předcházející". Napadeným rozsudkem obvodního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e), odst. 3 písm. a) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, a odsouzena k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Stěžovatelka uvádí, že proti tomuto rozsudku obvodního soudu podali odvolání do výroku o trestu, a to proti zařazení do věznice s ostrahou. Odvolání podal také její obhájce a státní zástupce. Stěžovatelka své odvolání vzala dne 26. 8. 2009 zpět. V ústavní stížnosti uvádí, že toto zpětvzetí odvolání nenaplňuje "výslovnost zpětvzetí odvolání obhajoby a že se nevztahuje na odvolání podané advokátem". Z tohoto důvodu namítá nesprávnost neúčasti obhajoby na veřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2009 a 21. 9. 2009.

Stěžovatelka dále tvrdí, že došlo k porušení jejího základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle y ČR a d a práva na řádný proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení těchto základních práv mělo dle stěžovatelky dojít v důsledku následujících skutečností. Průběh dokazování a skutkové závěry soudu prvního stupně byly založeny na tendenční výpovědi pouze jediného svědka, a to policisty, který z titulu svého povolání nemůže být považován za zcela nestranného. Formulace tohoto svědka při podání vysvětlení o romských ženách nese dle stěžovatelky jasné rysy rasového podtextu. Stěžovatelka dále nesouhlasí s výší uloženého trestu a namítá, že nedošlo k prokázání společenské nebezpečnosti předmětného skutku. Uvádí, že soud prvního stupně vůbec nepřihlížel k její možné nepříčetnosti v době spáchání skutku, neboť v té době byla pod vlivem návykové látky. Nesouhlasí také s posouzením skutku jako činnosti organizované skupiny, které významně zhoršilo procesní i hmotněprávní postavení všech obžalovaných.

Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytýká, že při rozhodování o trestu dostatečně nezhodnotil pozitivní změnu její osobnosti, čímž došlo ke snížení míry společenské nebezpečnosti spáchaného skutku. Stěžovatelka dokládá tuto skutečnost zprávou o své účasti v programu Drogové služby ve vězeních o. s. Laxus, kterou přiložila k ústavní stížnosti.

V další části ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje na problematiku postavení romské komunity v ČR, a to jak z hlediska historického, tak i z pohledu současných problémů, s nimiž se členové této komunity potýkají. Srovnává postavení Romů s postavením jiných menšinových skupin v různých státech a apeluje na přijetí nových postupů, jež by nevedly ke kriminalizaci příslušníků etnických menšin.

Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak uvádí stěžovatelka v ústavní stížnosti a jak vyplývá i z obsahu přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze, stěžovatelka podala proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolání, jež vzala písemným podáním, doručeným Městskému soudu v Praze dne 2. 9. 2009 zpět, a usnesením ze dne 9. 9. 2009 sp. zn. Městský soud v Praze podle ustanovení § 250 odst. 4 tr. řádu vzal zpětvzetí odvolání na vědomí.

V projednávaném případě ústavní stížnost směřovala proti v záhlaví označenému rozhodnutí soudu prvního stupně o vině a trestu, které však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem ve smyslu ustanovení je odvolání proti napadenému rozsudku, které stěžovatelka sice podala, avšak poté vzala zpět. Pojem "vyčerpání" však znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka měla možnost využití řádného opravného prostředku (odvolání), v němž mohla uplatnit námitky, které vznáší v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, resp. vzala své odvolání zpět, je její ústavní stížnost nepřípustná.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu