Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2197/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. L. S., 2. M. M. a 3. D. D., všech zastoupených JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem v Třebíči, Bráfova třída 52, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2009 č. j. -91 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 10. 2008 č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 19. 8. 2009 stěžovatelky napadly a domáhaly se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva stanovená v a d.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, shora označeným usnesením Okresního soudu ve Znojmě bylo rozhodnuto o majetku ve společném jmění zemřelého S. K. a pozůstalé manželky V. K., byla určena obvyklá cena majetku zůstavitele, výše dluhů a čistá hodnota dědictví, schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví a rozhodnuto o nákladech řízení a jejich náhradě. Proti tomuto usnesení podaly stěžovatelky odvolání, avšak Krajský soud v Brně je podle (dále jen " ") odmítl; své rozhodnutí zdůvodnil tak, že stěžovatelky nebyly účastnicemi řízení, a proto nebyly ani oprávněny daný opravný prostředek podat.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatelky napadly rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, to však bylo odvolacím soudem odmítnuto s tím, že stěžovatelky nebyly oprávněny je podat (tj. z důvodu tzv. subjektivní nepřípustnosti). V ústavní stížnosti se sice stěžovatelky domáhají zrušení obou soudních rozhodnutí, z jejího obsahu však není zcela zřejmé, jakého pochybení se odvolací soud měl dopustit, jestliže jejich odvolání neprojednal "meritorně". Napadají-li však toto rozhodnutí, lze vyvozovat, že se s jeho postupem neztotožnily.

Pro případ, že by odvolací soud postupoval nesprávně, musí Ústavní soud poukázat na ustanovení , podle kterého může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Vzhledem k této skutečnosti je zřejmé, že stěžovatelky, pokud nesouhlasily s postupem odvolacího soudu, mohly, resp. měly před podáním této ústavní stížnosti vůči usnesení odvolacího soudu uplatnit tento mimořádný opravný prostředek. Pokud tak neučinily, resp. pokud jej zcela (tj. včetně opravných prostředků) "nevyčerpaly", což z ústavní stížnosti ani okolností případu nevyplývá, nutno ji označit za nepřípustnou.

V případě, že by odvolání nebylo možno (ve vztahu ke stěžovatelkám) považovat za poslední procesní prostředek ve smyslu ustanovení , bylo povinností stěžovatelek ve smyslu zákona o Ústavní soudu podat ústavní stížnost proti usnesení soudu prvního stupně do 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatelky o předmětném zásahu dozvěděly. Vzhledem k tomu, že své odvolání podaly dne 2. 4. 2009 (viz odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu), nejpozději tohoto data se o něm (tj. zásahu) také musely dozvědět. Pokud ústavní stížnost podaly proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě až dne 19. 8. 2009, učinily tak po zákonem stanovené lhůtě.

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , event. také písm. b) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu