Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3291/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti N. P., zastoupeného Mgr. Lenkou Sršňovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -71 ze dne 30. září 2009, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 17. prosince 2009 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 29. srpna 2009, kterým byla zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Namítá, že v řízení u obou obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle , d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z tvrzení stěžovatele a z přiložených listin vyplývá, že byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 a 2 písm. f) trestního zákona, ve znění zákona č. 290/93 Sb. a trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona, ve znění téže novely, kterého se dopustil tím, že po dohodě s C. D´A. v úmyslu zmocnit se násilím určitého osobního motorového vozidla společně přinutili jeho majitele vystoupit a společně na něj poté stříleli pistolí až napadený na následky této střelby na místě zemřel, a dále držel u sebe bez oprávnění nalezenou pistoli, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu držení a užívání střelné zbraně na dobu deseti let.

3. Stěžovatel konkrétně vytýká obecným soudům, že nevyhověly jeho důkaznímu návrhu, totiž, aby byl vyžádán kompletní spisový materiál o trestním stíhání C. D´A. od Trestního soudu v Monze v Itálii. Stěžovatel se tohoto řízení totiž účastnil jako svědek a je mu proto známo, že se C. D´A. přiznal ke způsobení zranění poškozenému, která byla v tuzemsku kladena za vinu stěžovateli. I jinak italský soud dospěl k odlišným skutkovým zjištěním. Dále namítá, že mu bylo upřeno právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky svědčící proti němu, protože v tuzemském řízení nikdy nebyl vyslechnut C. D´A., jako jeden z hlavních aktérů skutku. Považuje za nedostatečné, že byl jen opatřen rozsudek italského soudu a z něj byl pořízen jen překlad výroku a nikoliv odůvodnění. Konečně namítá porušení práva na přiměřený čas k přípravě obhajoby, protože při sepisu stížnosti neměl (a doposud nemá) k dispozici protokol o veřejném zasedání soudu prvního stupně, přestože o něj opakovaně žádal. Stížnost sice podal sám i prostřednictvím advokáta, ale komplexní vyložení námitek sepsal až v podání ze dne 13. října 2009, tedy až po rozhodnutí soudu druhého stupně. Má také za to, že soud druhého stupně měl vyčkat s rozhodnutím až na doručení komplexního vylíčení všech námitek, které avizoval.

4. Poskytování ochrany právům a rozhodování o vině a trestu za trestné činy je podle y svěřeno obecným soudům. Pokud Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí zasahujícímu do ústavně zaručených základních práv a svobod neznamená to, že by byl v rámci své kompetence oprávněn nahrazovat rozhodovací pravomoc obecných soudů. Jinak řečeno, Ústavní soud není oprávněn nahradit meritorní (či jiné) rozhodnutí obecných soudů ohledně skutkového a právního hodnocení dané věci. Do výkladu a aplikace podústavního práva ze strany obecných soudů je totiž Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen svojí kasační pravomocí a jen tehdy, pokud by jejich rozhodnutí nebo jim předcházející postup představovaly porušení základních práv a svobod. O nic takového se ale v posuzovaném případě nejedná.

5. Účelem řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, je odstranění justičního omylu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (

sp. zn.

ze dne 30. července 2009). Obecné soudy tedy nemohou bez dalšího převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu (

sp. zn.

, U 19/33 SbNU 409). Při zkoumání podmínek obnovy řízení se proto řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a teprve na tomto skutkovém základě ovlivní jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, náhradě škody či trestu (

sp. zn.

, U 21/33 SbNU 429). Účelem řízení o povolení obnovy řízení naopak není přezkoumávat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí. Stejně tak není účelem řízení o povolení obnovy řízení posuzovat vinu odsouzeného (

sp. zn.

ze dne 24. února 2009).

6. Z obsahu přiložených rozhodnutí je patrno, že obecné soudy měly k dispozici rozsudek Porotního a odvolacího soudu v Miláně v trestní věci C. D´A., a to včetně jeho kompletního překladu. Z něj zjistily, že uvedený soud dospěl ke skutkově shodným zjištěním jako tuzemské obecné soudy, jež rozhodovaly ve věci samé. Rozdíl byl shledán jen v tom, že italský soud shledal roli stěžovatele dominantnější. Z tohoto závěru implicitně vyplývá i závěr o nezpůsobilosti případného výslechu C. D´A., či případně vyžádaného italského soudního spisu (Porotního soudu v Monze) v jeho věci, ovlivnit skutkové závěry tuzemských obecných soudů ve věci samé ve prospěch stěžovatele. Ve vztahu k přezkumu meritorních podmínek obnovy řízení postupovaly tedy obecné soudy ústavně souladným způsobem. Sama skutečnost, že obecné soudy dospěly k jinému závěru než stěžovatel totiž není způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny (

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481).

7. Pokud jde o námitku, že stěžovatel nemohl vyslýchat nebo dát vyslýchat C. D´A. coby svědka proti sobě, tak tato námitka, resp. toto právo patří, resp. patřilo do nalézacího řízení a nikoliv do řízení o návrhu na povolení obnovy řízení. V nalézacím řízení totiž primárně bylo třeba provádět a hodnotit důkazy ve prospěch i v neprospěch stěžovatele. Z rozhodnutí soudu prvého stupně je však zřejmé, že v nalézacím řízení výslech C. D´A. neproběhl, protože C. D´A. uprchl, a proto tento výslech logicky ani nebylo možné nijak hodnotit.

8. Pokud jde o námitku nedostatku času na přípravu obhajoby způsobené tím, že stěžovateli nebyl doručen protokol o veřejném zasedání vzdor jeho opakovaným žádostem, pak je třeba zdůraznit, že stěžovatel na jedné straně zdůrazňuje důležitost vlastního komplexního podání ze dne 13. října 2009 a současně uvádí, že předmětný protokol o veřejném zasedání nemá doposud. Z toho vyplývá, že stěžovatel (podle vlastního tvrzení) byl způsobilý uplatnit svoji obhajobu, aniž by protokol o veřejném zasedání měl. Dále je třeba vyjít z toho, že řízení o stížnosti je vybudováno na revizním principu, a proto nadřízený soud byl povinen zkoumat zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí soudu prvního stupně i kdyby stížnost stěžovatele nebyla odůvodněna vůbec nijak. Právě z toho důvodu a s ohledem na odlišnost mezi nalézacím řízením a řízením o návrhu na povolení obnovy řízení lze považovat třídenní lhůtu pro podání a případné odůvodnění stížnosti za ústavně souladnou. Konečně je z obsahu napadeného rozhodnutí zřejmé, že jsou námitky stěžovatele známé soudu druhého stupně širší než námitky uplatněné v ústavní stížnosti, až na námitku nedostatečné doby přípravy obhajoby. Z toho nelze vyvodit, že by soudu druhého stupně nebyly známy všechny relevantní námitky stěžovatele skutečně existující v rozhodné době. Z toho všeho lze uzavřít, že do práva na obhajobu ve smyslu dostatečné doby přípravy nedošlo.

9. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu