Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2470/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Zajišťovací společnost, s. r. o., se sídlem Praha - Nové Město, Revoluční 1082/8, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, pro příjem pošty: Malenovice 205, Frýdlant nad Ostravicí, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2009, čj. - 217, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2009, čj. - 255, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 9. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým Okresní soud v Ostravě uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1,336.800,- Kč s úrokem z prodlení. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Podle stěžovatele došlo zmíněnými rozhodnutími k porušení jeho základních práv, zakotvených v a v a 4 d. V doplnění ústavní stížnosti uvedl, že zároveň podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle . č. (dále jen " "), je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do jejich činnosti snižovat na minimum. Jejich rozhodnutí přezkoumává pouze v případě, pokud před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Za situace, kdy stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, není rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním rozhodnutím bude až rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatele. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání. Tato situace činí ústavní stížnost stěžovatele návrhem předčasným, a tudíž nepřípustným, jak poukázáno shora.

Podle , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání), lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti začne, ve smyslu ustanovení , běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o dovolání, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí. Lhůta tak bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu