Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2863/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky J. F., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, pobočka Mělník, nám. Karla IV. 144, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -145 ze dne 11. srpna 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. listopadu 2009 se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích práv na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces dle a d (dále jen " ") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem č. j. -45 ze dne 29. září 2004 (dále jen "první rozhodnutí soudu prvního stupně ") zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a žalobců Č. Ch. a L. Ch. 2004 (dále jen "žalobci") k nemovitostem, a to domu čp. 212 a parcele č. 390, vše zapsáno na LV č. 273 pro k.ú. Pokratice a obec Litoměřice u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok I.), určil, že vlastníkem uvedených nemovitostí se stává Č. Ch. v rozsahu 3/4 z celku a L. Ch. v rozsahu 1/4 z celku (výrok II.), žalobci Č. Ch. uložil zaplatit stěžovatelce částku 412.500,- Kč (výrok III.), žalobkyni L. Ch. uložil zaplatit stěžovatelce částku 137.500,- Kč (výrok IV.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), žalobkyni L. Ch. uložil zaplatit České republice na nákladech řízení částku 2.050,- Kč (výrok VI.) a stěžovatelce uložil zaplatit České republice na nákladech řízení částku 2.050,- Kč (výrok VII.). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. -63 ze dne 26. května 2005 první rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc Okresnímu soudu v Litoměřicích vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Litoměřicích následně rozsudkem č. j. -104 ze dne 25. května 2006 (dále jen "druhé rozhodnutí soudu prvního stupně") zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to domu čp. 212 a parcele č. 390, vše zapsáno na LV č. 273 pro k.ú. Pokratice a obec Litoměřice u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok I.), nemovitosti přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobci Č. Ch. v rozsahu 3/4 z celku a žalobkyni L. Ch. v rozsahu 1/4 z celku (výrok II.), žalobci Č. Ch. uložil zaplatit stěžovatelce částku 412.500,- Kč (výrok III.), žalobkyni L. Ch. uložil zaplatit stěžovatelce částku 137.500,- Kč (výrok IV.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví citovaným rozhodnutím druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil [výrok I. písm. a)], ve výroku III. změnil tak, že žalobce Č. Ch. je povinen zaplatit stěžovatelce částku 474.345,- Kč [výrok I. písm. b)], ve výroku IV. změnil tak, že žalobkyně L. Ch. je povinna zaplatit stěžovatelce částku 158.125,- Kč [výrok I. písm. c)], uložil stěžovatelce nahradit státu - České republice náklady řízení ve výši 714,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovatelce nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 194.780,- Kč (výrok III.).

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh v části nepřípustný a v části zjevně neopodstatněný.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. zjistil, že proti v záhlaví citovanému rozhodnutí podala stěžovatelka dne 10. listopadu 2009 dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Přípustnost dovolání stěžovatelka odůvodnila odkazem na ust. , podle kterého je dovolání přípustné mimo jiné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání proti výrokům I. písm. b), I. písm. c) a závislým výrokům o nákladech řízení II. a III. v záhlaví citovaného rozhodnutí. V tomto rozsahu tak stále běží řízení u obecného soudu, a proto je v části směřující proti výrokům I. písm. b), I. písm. c), II. a III. v záhlaví citovaného rozhodnutí ústavní stížnost nepřípustná.

Proti výroku I. písm. a) v záhlaví citovaného rozhodnutí dovolání dle ust. přípustné není, stejně tak ani dle ust. . Ústavní soud proto stran tohoto výroku v záhlaví citované rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná a již v minulosti dovodil, že není další přezkumnou instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných běžnými zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz např. nález

sp. zn.

).

Stěžovatelka navíc v ústavní stížnosti proti výroku I. písm. a) v záhlaví citovaného rozhodnutí, ani proti výrokům I. a II. druhého rozhodnutí soudu prvního stupně, které byly výrokem I. písm. a) v záhlaví citovaného rozhodnutí potvrzeny, nevznesla žádné ústavněprávní ani věcné námitky.

Podle zjištění Ústavního soudu obecné soudy pokud jde o rozhodnutí výrokem I. písm. a) v záhlaví citovaného rozhodnutí i výroky I. a II. druhého rozhodnutí soudu prvního stupně postupovaly a rozhodly zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Důvody těchto rozhodnutí v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že výrokem I. písm. a) v záhlaví citovaného rozhodnutí k žádnému porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. a ústavní stížnost odmítnout.

S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nepovažoval Ústavní soud za účelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vady návrhu spočívající v absenci výslovného uvedení skutečnosti, že plná moc advokáta připojená k ústavní stížnosti je určena k zastupování před Ústavním soudem, neboť odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2010

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu