Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3028/2014

33 Cdo 3028/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. H., zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 1312/6, proti žalované M. K., zastoupené Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, o 621.136,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, č.j. -344, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 30. 8. 2013, č.j. -299, kterým Okresní soud v Berouně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 621.136,- Kč s

„9% ročním úrokem z prodlení z částky 751.136,- Kč za dobu od 13. 9. 2010 do zaplacení“

, a uložil mu zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 157.373,18 Kč; k náhradě nákladů, které v odvolacím řízení vznikly žalované (28.108,- Kč), zavázal žalobce.

Dovolání, jímž žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné (srov. , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 /, dále jen „ “).

Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že peněžní prostředky, které žalobce poskytoval žalované a jejím dětem (dalším členům domácnosti) nebo v jejich prospěch v době od listopadu 2007 do prosince 2009, nebyly půjčkou ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), a že se žalovaná na žalobcův úkor jejich přijetím bezdůvodně neobohatila, protože o žádný z případů vyjmenovaných v a násl. obč. zák. nešlo. Žalobce plnil jednak na základě dohody, jíž účastníci založili společnou domácnost ( , , obč. zák.), jednak na základě darovací smlouvy ( a násl. obč. zák.).

Shora uvedený právní závěr odvolací soud vystavěl na následujících skutkových zjištěních, k nimž po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně.

Poté, co žalovaná s dětmi opustila manžela, si účastníci pronajali byt v H., K., a dohodli se, že budou žít ve společné domácnosti. Od listopadu 2007 do prosince 2009 žili v družském vztahu jako životní partneři s úmyslem žít spolu trvale (nikoliv jen po přechodnou dobu), společně hradili náklady na své potřeby a nerozlišovali své příjmy. Trávili spolu volný čas, jezdili společně na dovolené, aktivně se podíleli na výchově dětí žalované (žalobce je vodil do a ze školy, zajišťoval jejich účast na kroužcích, financoval jejich potřeby), účastnili se oslav rodinných příslušníků, společně navštěvovali své přátele i rodiče. Na úhradu potřeb takto vedené domácnosti – zejména nájemného, služeb s nájmem bytu spojených a ostatních potřeb – poskytoval žalobce (převody na bankovní účet žalované, v hotovosti nebo přímými platbami) peněžní prostředky v měsíční výši 10.000,- Kč až 25.000,- Kč, od července 2008 ve výši 30.000,- Kč až 35.000,- Kč, které byly průběžně spotřebovány. Vztah účastníků od září do prosince 2009 procházel krizí, kterou oba považovali za dočasnou; teprve v prosinci 2009 žalovaná opustila společnou domácnost (byt účastníci předali pronajímateli) a odstěhovala se s dětmi ke své matce.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; zpochybněním právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, není řádné uplatnění tohoto dovolacího důvodu. Uvedené se vztahuje k části dovolání, jíž žalobce prosazuje názor, že jeho ústní návrh smlouvy o půjčce z října 2007 žalovaná akceptovala tím, že „se podle něho fakticky chovala, tedy tím, že peněžní prostředky přijala a konzumovala.“ Kritiku právního závěru odvolacího soudu tak založil na vlastní verzi skutkového stavu, podle které se v rozhodné době „zdržoval převážně jinde“ (byl spoluvlastníkem bytu v H., U. R.), takže účastníci spolu nebydleli, a ani se nedohodli na společné úhradě nákladů na své potřeby včetně potřeb dětí žalované.

Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s otázkou rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o zaplacení peněžní částky, nejde o otázku procesního práva, na níž byl rozsudek odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. V řízení totiž žalovaná prokázala, že právním důvodem plnění byly dohoda účastníků o společném žití v družském vztahu a o společné úhradě nákladů na potřeby domácnosti a darování; námitka, podle níž jde o bezdůvodné obohacení na žalobcův úkor, není-li existence žádného právního titulu prokázána, se nemůže uplatnit.

Dovolacím důvodem podle nelze napadnout nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění výtkami proti hodnocení důkazů odvolacím soudem opírajícímu se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Dovolací soud proto nepřihlédl k námitkám, jimiž žalobce vytýkal neúplnost zjištění, neprovedl-li soud prvního stupně důkazy výslechem jím navržených svědků J. B. a I. Ž., a vadné hodnocení výpovědi žalované, z níž – ve spojení s dalšími důkazy (zejména SMS zprávou z 31. 7. 2010) a okolnostmi, které vyšly za řízení najevo – soudy obou stupňů uzavřely, že úhradou zálohy kupní ceny osobního automobilu dne 13. 6. 2008 žalobce žalovanou obdaroval.

Namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a nezákonnost listinného důkazu (SMS zprávy z 31. 7. 2010), nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( , věta druhá, ). Pokud jde o námitku nepřípustnosti důkazu, je třeba nad rámec shora uvedeného připomenout, že soud prvního stupně provedl důkaz spisem státního orgánu, tedy trestním spisem Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, KRPS-29261/TČ-2010, jehož součástí bylo – mimo jiné – odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýz dat a zkoumání nosičů dat, obsahující i znění textové zprávy z 31. 7. 2010.

Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však žádnou argumentaci nevznesl.

Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( , 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. listopadu 2014 JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu