Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5A2E71EC115A17C0C1257DB60037515C.html
HTML · 15.18 KB
No categories available
30 Cdo 41/2014
30 Cdo 41/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce EP LineSE, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 46, identifikační číslo osoby 28248163, zastoupeného Mgr. Kateřinou Fáberovou Slušnou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6, proti žalované Inetgroup s. r. o., se sídlem v Praze 6, Vokovická 31/139, zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, o předběžném opatření, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2013, č. j. 12 Cmo 163/2013 -134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2013, č. j. 2 Nc 1040/2011 -115, zamítl návrh žalované, aby bylo vykonáno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 2 Nc 1040/2011 -28, potvrzené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2011, č. j. 12 Cmo 235/2011 -58 (žádost na čl. 71 ). Prvně uvedeným usnesením byl žalobce vyzván, aby do tří dnů složil na účet Městského soudu v Praze doplatek jistoty 7.500.000,- Kč (k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením - § 75b a násl. o. s. ř. o. s. ř. ). Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo usnesení městského soudu potvrzeno (k tomu srov. R 26/2013). Městský soud zamítnutí návrhu odůvodnil tím, že výzva k doplacení jistoty není rozhodnutím ve smyslu § 251 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , které by bylo možné vykonat. Jediným zákonným důsledkem jejího nesplnění je odmítnutí návrhu podle § 75b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nebo zrušení předběžného opatření podle § 77 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Vrchní soud napadeným rozhodnutím usnesení městského soudu potvrdil. Uvedl, že návrh žalované směřuje vůči soudu, který není účastníkem řízení a nelze jej považovat ani za třetí osobu ve smyslu § 76 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Zároveň nepřisvědčil argumentaci žalované, že složenou jistotu by nebylo možno vrátit dříve, než bude rozhodnuto o návrhu podle § 77a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o náhradě škody způsobené předběžným opatřením. Podle § 77a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. lhůta k podání žaloby činí 6 měsíců od zániku nebo pravomocného zrušení předběžného opatření, přičemž lhůtu nelze prominout. Argumentace žalované by platila pro případ, že by žaloba o náhradu škody byla podána, což se nestalo. Vrchní soud se současně ztotožnil se závěrem městského soudu, že výzva k zaplacení přímo neukládá povinnost, a že takové rozhodnutí soudu není vykonatelné.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a o. s. ř. o. s. ř. ), a že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že s ohledem na skutečnost, že předmětné předběžné opatření bylo soudem v rozporu se zákonem nařízeno a žalobcem vykonáno, stala se výzva k úhradě doplatku jistiny vymahatelnou a je na soudu, aby tento doplatek po žalobci vymáhal. Podle jejího názoru je také usnesení o výzvě k doplacení jistoty vykonatelné. Výzva se stala vykonatelnou v okamžiku, kdy bylo na základě nařízeného předběžného opatření žalobcem ze skladů žalované odvezeno předmětné zboží. Pokud by do tohoto okamžiku nebyla jistota doplacena, soud by musel návrh na předběžné opatření zamítnout. V souladu s § 75b odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud může složenou jistotu vrátit pouze v případě, že jistota nemá být použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy. Žalobu o náhradu škody žalovaná nepodala, protože v dané době nebylo možné zjistit (a je tomu tak až dosud), zda a v jaké výši jí vznikla škoda. Tu bude možné určit po prodeji věcí v dražbě. Žalovaná podala žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy. Postupovala-li tímto způsobem, postupovala tak současně ke stanovení výše škody a možnosti jejího následného získání. Žalovaná dále uvedla, že pokud nastane situace, na kterou nejde doslovně aplikovat předmětná ustanovení o. s. ř. o. s. ř. , musí soud aplikovat relevantní ustanovení právních předpisů přiměřeně tak, aby dosáhl cíle sledovaného právním předpisem a poskytl straně, k jejíž újmě bylo předběžné opatření zneužito, přiměřený způsob zajištění. Jedině složením jistoty na účet soudu by byl naplněn účel tohoto právního institutu – garance náhrady škody. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání odkázal na závěry městského i vrchního soudu a uvedl, že při realizaci svých práv vycházel z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, č. j. 2 Nc 1040/2011 -15, a jednal v důvěře v jeho správnost. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Žalovaná k vyjádření k dovolání uvedla, že nepovažuje usnesení Městského soudu č. j. 2 Nc 1040/2011 -28 za pouze nevykonatelnou výzvu, že odvolací soud měl přihlédnout ke smyslu institutu předběžného opatření a požadavku na uhrazení jistoty a v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. ÚS III 468/11 , že je nepodstatné, zda byl Městský soud v Praze označen jako „orgán věci veřejné“, že byl povinen učinit kroky k doplacení jistoty odpůrcem. Uvedla, že přestože nepodala žalobu o náhradu škody, vede dvě řízení, o nichž má za to, že směřují k vymožení, resp. zjištění výše škody.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), přičemž se nejdříve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodováno o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání není přípustné proti usnesení, kterým je rozhodováno o nařízení předběžného opatření, zamítnutí návrhu na předběžné opatření, jeho odmítnutí či jeho zrušení, popř. jinému usnesení, které by soud v rámci rozhodování o předběžném opatření vydal. Za takové je třeba považovat i napadené usnesení, v němž se Vrchní soud v Praze zabýval vymáháním doplatku jistoty, k jehož zaplacení byl žalobce vyzván ve smyslu § 76h o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a dovolání žalované odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu