Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 378/2014

32 Nd 378/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 11407, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovaným 1) M. N., a 2) M. N., oběma zastoupeným Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem v Brně, Střední 595/26, o zaplacení 191 373,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze předložil podle ustanovení (dále jen „ “) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalovaných, aby věc – o zaplacení 191 373,25 Kč s příslušenstvím, která je u něho vedena pod sp. zn. byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Tento svůj návrh žalované odůvodnily tím, že v obvodu Krajského soudu v Brně je jejich bydliště (popř. sídlo), přičemž se v něm také nachází faktické těžiště výkonu jejich povolání i výkonu povolání jejich právního zástupce. Poukazujíce na princip ekonomie řízení tvrdí, že v případě změny místní příslušnosti na Krajský soud v Brně by jim jakožto účastnicím řízení, do jejichž práv je žalobou zasahováno, vznikly podstatně nižší náklady řízení.

Podle názoru žalobkyně nejsou naplněny podmínky, pro něž by bylo možné rozhodnout o postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, přičemž takové skutečnosti nejsou ze strany žalovaných nikterak tvrzeny ani dokladovány. Domnívá se, že řízení u Městského soudu v Praze žalované nezbavuje práva na jejich procesní obranu, popřípadě se zúčastnit nařízeného jednání, a ani nijak významně nezasahuje či nezatěžuje jejich majetkovou či životní sféru.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně návrh žalovaných 1) a 2) na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Podle vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky (jak tomu je v souzené věci), šeku nebo jiného cenného papíru. Žalobkyně využila této zákonné možnosti (příslušnosti soudu na výběr daného) a podala žalobu u soudu, v jehož obvodu je platební místo ze směnky, dle níž se v řízení domáhá zaplacení částky 191 373,25 Kč.

Skutečnosti, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.

Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu žalovaných 1) a 2) na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Krajskému soudu v Brně nepřikázal.

O návrhu společnosti MORAVIA TRAVEL s.r.o., se sídlem v Brně, Dvořákova 44/14, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25505378 [původně v řízení označené jako žalovaná 1)] na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, který podala společně se žalovanými 1) a 2) [původně označenými v řízení jako žalovaná 2) a 3)], Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti MORAVIA TRAVEL s.r.o. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2014, č. j. -21, bylo řízení vůči ní přerušeno a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2014, č. j. -111, byla věc projednávaná ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [v usnesení označené jako žalovaná 2) a 3)] vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Řízení proti společnosti MORAVIA TRAVEL s.r.o. tak probíhá pod sp. zn. a je přerušeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. prosince 2014

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu