Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1883/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, PSČ 169 00, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 7, se sídlem v Praze 7, U Uranie 12/1362, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 48030597, zastoupenému Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, PSČ 163 00, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu nebytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012, č. j. -381, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2008, č. j. -264, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu ve výroku specifikovaného nebytového prostoru (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal, neboť dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. , jímž zrušil předchozí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. -319. Odvolací soud vyslovený závazný právní názor, podle něhož fikce souhlasu národního výboru podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. prosince 1999, ke dni uzavření nájemní smlouvy nenastala (a nájemní smlouva je v důsledku toho neplatná), zcela respektoval.

K námitce, podle níž dovolatel požádal národní výbor o souhlas již žádostí ze dne 21. listopadu 1990, Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, neboť byla uplatněna v rozporu s Nehledě k uvedenému dovolatel přehlíží, že jde o námitku skutkovou, jež žádnou otázku, ze které by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nezahrnuje, a již k dispozici nemá (srov. a ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k podání dovolatele ze dne 13. června 2012 nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle bodu 5 a , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 2.904 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. října 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu