Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2218/2013

29 Cdo 2218/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky Z. J., zastoupené Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, PSČ 276 01, za účasti Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost,se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 1930/86, PSČ 400 32, identifikační číslo osoby 00011789, zastoupeného Mgr. Ing. Ivo Halou, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Italská 1583/24, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012, č. j. -88, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. listopadu 2011, č. j. -66, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost (dále jen „společnost“), konané dne 28. srpna 2009, kterým byla schválena smlouva zřizující zástavní právo k podniku společnosti ve prospěch Československé obchodní banky, a. s., Komerční banky, a. s., Citibank Europe plc, LBBW Bank CZ a. s. a Raiffeisenbank a. s. (dále jen „banky“) k zajištění úvěrových pohledávek bank za společností (dále jen „zástavní smlouva“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „ ), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně nebyl povinen vyzvat společnost (popř. třetí osoby) k předložení blíže neurčené smlouvy, o které dovolatelka tvrdila, že byla uzavřena mezi společností, většinovým akcionářem a bankami poskytujícími společnosti úvěr, a jejíž uzavření společnost popírala [to vše v situaci, kdy nebylo tvrzeno či jinak zjištěno, čeho se uvedená smlouva měla týkat (jaký byl její obsah) a jak by tato smlouva mohla prokázat dovolatelkou tvrzené jednání ve shodě mezi hlavním akcionářem a bankami], je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že ani v řízení podle soud není povinen pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníka řízení.

Pouze na okraj pak Nejvyšší soud podotýká, že ani opačný (dovolatelkou předestíraný) výklad, podle kterého měly soudy povinnost po jí tvrzené smlouvě pátrat, by sám o sobě nevedl k závěru o procesním pochybení soudů nižších stupňů. Potřeba provedení důkazu tvrzenou smlouvou by totiž mohla vyvstat až v okamžiku, kdy by jí mělo být prokazováno konkrétní tvrzení o jednání většinového akcionáře a bank, které by neslo znaky jednání ve shodě ve smyslu , obchodního zákoníku (k výkladu označeného ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); dovolatelka však nic, z čeho by bylo možno usuzovat, že tvrzená smlouva naplňuje znaky jednání ve shodě, resp. je způsobilá takové jednání ve shodě prokázat, ani netvrdila (a nečiní tak ostatně ani v dovolání).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , neboť dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. října 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu