Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2590/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) V. L., a b) S. M. B., obou zastoupených JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kodymova 2526/4, PSČ 158 00, za účasti TEHNOART-100/CZ s. r. o., naposledy se sídlem v Praze 2, Žitná 46/572, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26131943, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, PSČ 110 00, o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, nařízení likvidace a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. -279, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2010, č. j. -238, zamítl návrh na zrušení zápisu o výmazu společnosti TEHNOART-100/CZ s. r. o. (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku, na nařízení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel a) dovolání, jež Nejvyšší soud podle , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož , obchodního zákoníku, nedopadá na kupní smlouvu o prodeji nemovitosti uzavřenou dne 23. prosince 2012 mezi společností (prodávající) a NAVARTIS, s. r. o., identifikační číslo osoby 26436485 (kupující), a tato smlouva tudíž není pro nesplnění podmínek obch. zák. neplatná, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 24. června 2008, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2009, pod číslem 26, rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2009, pod číslem 182, rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2011, pod číslem 117, rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , a rozsudek ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani dovolatelem požadované „zpřesnění, resp. judikatorní obsahové vymezení kritérií uvedených v § 75b odst. 2 obchodního zákoníku o obnovení společnosti“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení této otázky nespočívá. Odvolací soud toliko - v návaznosti na závěr o platnosti kupní smlouvy - konstatoval, že v řízení nebyl zjištěn dosud neznámý majetek společnosti vymazané z obchodního rejstříku, pročež zde není důvodu pro obnovení společnosti. Předpoklad existence dosud neznámého majetku se podává zjevně z výslovného znění § 75b odst. 2 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. ); jen pro jeho zopakování důvod připustit dovolání Nejvyšší soud nemá.

Z a odst. 3 se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací námitkou, podle níž kupující dosud neuhradila kupní cenu za prodej nemovitosti, jíž dovolatel napadá opačný skutkový závěr odvolacího soudu o zaplacení kupní ceny, dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle usuzovat nelze.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání navrhovatele a) bylo odmítnuto, společnosti však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu