Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3582/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně E. O., zastoupenéJUDr. Karlem Zuskou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Radlická 1c/3185, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) Ing. J. K., 2) J. K., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení 38 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2014, č. j. -134, takto:

Dovolání druhého žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. března 2014, č. j. -118, žalobkyni nepovolil osvobození od placení soudních poplatků za dovolací řízení.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. -134, uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni změnil tak, že žalobkyni přiznal částečné osvobození od soudního poplatku, a to na částku 10 000 Kč.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) odmítl podle ustanovení a 3 ve spojení s , (dále též jen „“) pro subjektivní nepřípustnost dovolání.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, totiž předchází – ve smyslu ustanovení a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod označením 7/2000, a též rozhodnutí ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 38/2004, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod označením 158/2004).

Při posuzování subjektivní přípustnosti dovolání nelze přehlédnout, že dovolatel není účastníkem právního vztahu mezi státem a žalobkyní, jakožto poplatnicí soudního poplatku (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. září 1988, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/89, či obdobně při výkladu ustanovení nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2011, sp. zn. , publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 96/2011). Druhému žalovanému proto nepřísluší jakkoliv brojit proti posouzení výše soudního poplatku za podaný návrh (žalobu), resp. namítat, že stát (příslušný soud – zákona o soudních poplatcích) vyměřil žalobkyni soudní poplatek v nesprávné výši.

Rozhodnutí odvolacího soudu o poplatkové povinnosti žalobkyně se nijak nedotýká poměrů druhého žalovaného a jeho dovolání proto není subjektivně přípustné.

O nákladech dovolacího řízení, tedy i o nákladech žalobkyně spojených podáním vyjádření k dovolání druhého žalovaného, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2014

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu