Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2693/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Bc. Radimem Hanke, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, proti žalovaným 1) J. M., zastoupenému JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně III., Politických vězňů 98, 2) Z. K., zastoupené JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně III., Politických vězňů 427/19, 3) JUDr. M. K., 4) M. D., a 5) H. P., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č. j. -209, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) poté, co přihlédl k čl. II. bodům 1 a 7 , a k čl. II. bodům 2 a 3 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č. j. -209, není podle přípustné, neboť převažující část dovolací argumentace žalobce směřuje do skutkových zjištění odvolacího soudu a do hodnocení důkazů odvolacím soudem, jejímž prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání dle posuzovat nelze. Dovolání lze totiž podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (založeném na nesprávně řešené právní otázce hmotného nebo procesního práva, případně obou takovýchto v dovolání specifikovaných otázek). Nelze-li v dovolacím řízení revidovat skutková zjištění, pak dovolací argumentace, jež právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě posuzoval přípustnost dovolání. Směřuje-li dovolání proti hodnocení skutečností, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, pak je třeba zdůraznit, že řešení této otázky je pouze a jen věcí soudů v nalézacím řízení.

Ani případné – žalobcem vytýkané - vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání (k tomu srov. ). Z podaného dovolání nelze přitom dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena anebo by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.

Skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž odvolací soud vycházel při meritorním rozhodnutí, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právnímu posouzení věci.

Nejvyšší soud ve shodě s plenárním nálezem Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 16. října 2007, sp. zn. , uveřejněným pod č. 307/2007 Sb., konstantně zaujímá právní názor, že pouze zákonem stanovené způsoby jsou ústavně souladné z hlediska nabytí vlastnického práva, což je plně uplatnitelné pro případy, kdy dojde (po právu) k odstoupení od převodní smlouvy mezi A a B až poté, co B převedl své vlastnické právo na nabyvatele C, případně došlo-li v dané posloupnosti k dalším převodům, kdy Ústavní soud (sp. zn. ) zdůraznil, že dříve, než došlo k odstoupení od smlouvy mezi A a B, převodce B v souladu s právem mohl převést vlastnické práva na nabyvatele C atd., takže případně následné odstoupení jednoho z účastníků převodní smlouvy mezi A a B již nemůže narušit věcně právní vztah náležející subjektu C, D atd., jenž v mezidobí předmětný nemovitý majetek řádně nabyl a proto jej (popsaným způsobem s ohledem na ochranu svého řádně nabytého vlastnického práva) nemůže pozbýt (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , který je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz).

Je zřejmé, že odvolacím soudem učiněné právní posouzení věci (z hlediska konečného výsledku při zjištěném skutkovém stavu věci) je zcela v souladu se shora připomenutou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu, přičemž není zde žádného právně relevantního důvodu, aby dovolací soud přistoupil ke změně této své ustálené rozhodovací praxe.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu