Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2300/2014

U S N E S E N Í

A. B.

Pojišťovně VZP, a.s.

, se sídlem Praha 7 - Holešovice, Jankovcova 1566/2b, PSČ 17000, identifikační číslo osoby 27116913, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 889/17, o zaplacení 74 895 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. -117, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. -117, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatel namítá.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu v otázce odnětí osvobození od soudních poplatků, a to zejména v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu R 16/1972 (sp. zn. ), v němž je mimo jiné uvedeno: „ Ak však pomery účastníka boli riadne zistené a nedošlo k ich zmene, nie je možné raz priznané oslobodenie odňať preto, že súd zmení hodnotenie týchto pomerov. Pri tých istých pomeroch účastníka, ktoré boli zistené pri priznaní oslobodenia, je súd svojím pôvodným rozhodnutím viazaný“, nelze dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Soudy řešily otázku odnětí osvobození od zaplacení soudního poplatku v souladu s , podle něhož přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Skutková zjištění vedoucí k závěru, že poměry žalobce osvobození neodůvodňují, a ani dříve neodůvodňovaly, nelze v dovolací řízení s úspěchem zpochybnit. Namítá-li dovolatel, že rozhodující skutečnosti, jako např., že zahraniční cesty žalobce jsou z velké části sponzorovány z řad veřejnosti, že jeho náklady na zahraničních cestách obvykle nepřesahují jeho náklady v České republice po dobu cesty, zůstaly soudem opomenuty, je nutno konstatovat, že pokud jsou obsahem dovolání námitky k případnému nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nebyl těmito námitkami uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Ani případné konkrétní vady řízení, které by měly spočívat v neúplném dokazování, nemohou přípustnost dovolání podle založit. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že namítaný rozpor s uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu dovolatel zakládá na svých vlastních skutkových závěrech ohledně jeho finančních poměrů, k nimž však odvolací soud nedospěl. Zatímco odvolací soud vyšel ze zjištění, že poměry žalobce již osvobození od zaplacení soudního poplatku neodůvodňují, resp. ani neodůvodňovaly v době rozhodování o osvobození od zaplacení soudního poplatku, dovolatel staví své námitky proti rozhodnutí odvolacího soudu na tom, že jeho finanční poměry se od doby, kdy došlo k osvobození od zaplacení soudního poplatku, nezměnily. Odvolací soud však vyšel ze zjištění, že v průběhu řízení z tvrzení samotného žalobce vyšlo najevo, že částku, kterou v žalobě požadoval, v přepočtu asi 1 500 000 Kč, měl žalobce k dispozici při svých častých zahraničích cestách, a že jeho tvrzení o špatné ekonomické situaci při provozování podnikání - hotelu, nebyla nijak doložena a nekorespondují ani s jeho tvrzeními o zahraničních cestách. Žalobce tato skutková zjištění soudu zpochybňuje pouze vlastními tvrzeními o jeho finanční situaci.

Za daného skutkového stavu rozhodl tedy odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže osvobození od soudního poplatku odňal, bylo-li dodatečně zjištěno, že poměry účastníka řízení byly jiné, než z jakých vycházel při přiznání osvobození od soudního poplatku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1971, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod označením 16/1972, s nímž je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu).

Vymezuje-li dovolatel přípustnost dovolání i namítaným rozporem napadeného usnesení odvolacího soudu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1997, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 6/1998 a nálezem Ústavního soudu pod sp. zn. , z nichž vyplývá, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení lze přiznat i fyzické osobě - podnikateli, je nutno konstatovat, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí o odnětí osvobození od zaplacení soudního poplatku na tom, že žalobce je podnikatel, ale na závěru, že finanční poměry žalobce osvobození od zaplacení soudního poplatku neodůvodňují a ani neodůvodňovaly v době, kdy bylo o osvobození od zaplacení soudního poplatku rozhodováno. Poukazovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Ústavního soudu tedy na řešení dané věci nedopadají.

Nejvyšší soud uzavřel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ve smyslu na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto dovolání žalobce není podle přípustné.

Nejvyšší soud nemohl proto z uvedených důvodů učinit jiný závěr, než dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítnout.

O případných nákladech dovolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. listopadu 2014

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu