Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2522/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce hlavního města Prahy se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2014, č. j. -40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, č. j. -28, rozhodl o určení vlastnictví žalobce ke dvěma pozemkům v katastrálním území P. (výrok I.) a přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21.940,- Kč (výrok II.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2014, č. j. -40, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., který svým odvoláním napadla žalovaná (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uzavřel, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný a soud prvního stupně vypočetl výši nákladů správně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítala nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, který nezohlednil dlouhodobou nečinnost žalobce a neúčelnost advokátního zastoupení. Odvolacímu soudu dovolatelka rovněž vytýkala, že jí neumožnil reagovat na vyjádření žalobce k podanému odvolání. Navrhla proto napadené usnesení, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

K dovolání se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že předmět daného řízení není součástí jeho běžné agendy, jednalo se o věc skutkově i právně složitou a meritem sporu byly nemovitosti značné hodnoty. Advokátní zastoupení tudíž dle žalobce nebylo možné považovat za neúčelné a nehospodárné. Nejvyššímu soudu proto navrhl dovolání odmítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení však vyplývá, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož napadeným usnesením bylo rozhodnuto o povinnosti hradit náklady řízení ve výši nepřesahující 50.000,- Kč a nelze je podřadit ani pod zvláštní případy předvídané , není proti němu dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto nemohl než v souladu s , částí věty za středníkem, a , větou první, dovolání jako nepřípustné odmítnout, aniž by se zabýval řádným zastoupením dovolatelky coby podmínkou dovolacího řízení dle

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, ve spojení s , , částí věty před středníkem, a s tím, že žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. ), navíc argumentace, již uplatnil ve vyjádření k dovolání, se s ohledem na nepřípustnost tohoto dovolání zcela minula s důvody jeho odmítnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. listopadu 2014

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu