Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3391/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně: Správa Pražského hradu, IČ: 493 66 076, se sídlem v Praze 1, Pražský hrad, zastoupena prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, za účasti P. V., P., zastoupeného JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, o určení vlastnictví oprávněné osoby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání účastníka P. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2014, č. j. -296, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Účastník P. V.

je povinen

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 2.904,- Kč k rukám prof. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. srpna 2012, č. j. -222, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2012, č. j. -229, tak, že určil, že M. H. – právní předchůdkyně P. V. – není vlastníkem parc. č. 381/4 v kat. území H., a v tomto směru nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 29. srpna 2008, č. PÚ 6666/92/2.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník P. V. (dovolatel) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Předmětem řízení (v procesním režimu dle části páté – a násl.) je určení vlastnictví oprávněné osoby k označenému pozemku ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“). Rozhodnutí odvolacího soudu (oproti rozsudku soudu prvního stupně) vychází ze zjištění, že za odňatý (znárodněný) pozemek byla předchůdkyni dovolatele vyplacena adekvátní náhrada a restituční důvod podle zákona o půdě tudíž naplněn není.

V dovolání (jehož přípustnost opírá o ust. ) dovolatel – co do důvodů – polemizuje právě se závěrem odvolacího soudu o tom, že jeho předchůdkyni byla peněžitá náhrada za nemovitosti reálně vyplacena. Tím však napadá správnost hodnocení v řízení provedených důkazů ( ), které není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění a jejímž prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání (v situaci, kdy jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem; srov. ). Hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních právním posouzením věci není, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení (srov. již např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. září 1993, sp. zn. , uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 19, svazek 2, ročník 1994).

Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani dovolatel uplatněné námitky o (tvrzených) vadách řízení, jichž se měl dopustit odvolací soud (namítá-li dovolatel, že odvolací soud nepřípustně doplnil dokazování nad rámec dokazování v řízení před soudem prvního stupně). Nejenom ke zmatečnostem, ale i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soudu totiž přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou. K daným námitkám sluší se snad uvést, že odvolací soud doplnil dokazování toliko o důkazy označené žalobcem v souladu s pravidly koncentrace řízení (srov. ).

Z uvedeného vyplývá, že v posuzované věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , přičemž dovoláním napadené rozhodnutí nepatří ani k rozhodnutím vyjmenovaným v ustanovení

Dovolatel je pak povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (srov. věty první, , části věty před středníkem a 146 odst. 3 ), k nimž patří odměna advokáta v částce 2.100,- Kč (, , a , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), náhrada hotových výdajů advokáta určená paušální částkou 300,- Kč ( advokátního tarifu) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 504,- Kč, tj. celkem 2.904,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu