Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1085/2013

U S N E S E N Í

B. A.

Č. A.

, zastoupému JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, o zaplacení částky 288.043,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012, č.j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. března 2012, č. j. -70, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 288.043,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

Uvedená částka – dle skutkového vylíčení věci žalobkyní – představuje polovinu nájemného (částky 576.087,- Kč), jehož žalovanému dostalo coby výtěžku z pronájmu nemovitostí náležejících do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů (SJM). V tom žalobkyně spatřovala bezdůvodné obohacení žalovaného, zatímco odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavírá, že i tyto přírůstky a výnosy z majetku, který byl v SJM účastníků v okamžiku jeho zániku, patří k mase nevypořádaného SJM a lze je vypořádat až v rámci vypořádání SJM ( a , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, stran jehož přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Se zřetelem k době vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. článek II – přechodná ustanovení – bod 7 ). Shledal, že dovolání není přípustné, neboť napadený (potvrzující) rozsudek odvolacího soudu řeší dovoláním označené právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a proto rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. , odst. 3 ).

V prvé řadě dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že se právní vztahy týkající se přírůstků k majetku patřícímu do SJM v době mezi jeho zánikem a vypořádáním řídí právními předpisy o společném jmění manželů a že i tyto přírůstky (výnosy) lze posléze vypořádat v rámci vypořádání SJM (a tedy že při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či braní plodů a užitků z něho nevznikl mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení). Uvedený závěr je však v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. – spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz), jež přitom současně připomíná, že i v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů se právní vztahy (mezi bývalými manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami) týkající se majetku a závazků, které tvořily jeho předmět, nadále řídí předpisy o společném jmění (jež upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší; § 853 obč. zák.) a každý z (bývalých) manželů je proto nadále vlastníkem celé věci, s tím, že jeho vlastnické právo je omezeno stejným vlastnickým právem druhého manžela. Zmíněný závěr není v kolizi ani s dovolatelkou předestřenou judikaturou Nejvyššího soudu – zejm. rozsudkem ze dne z 26. listopadu 2009, sp. zn. , o nepřípustnosti dodatečného zahrnutí majetkových hodnot coby předmětu vypořádání společného jmění manželů prostřednictvím soudu po uplynutí zákonné tříleté lhůty (nehledě na to, že i v dané věci žalobkyní uplatněná pohledávka pochází již z doby, kdy tříletá lhůta od zániku manželství neuplynula, zaniklé společné jmění účastníků nebylo vypořádáno a fikce vzniku podílového spoluvlastnictví nenastoupila).

Přípustnost dovolání pak nemohou založit ani námitky, jimiž dovolatelka – v rozporu s výše uvedenou argumentací – odvolacímu soudu vytýká, že věc neměla být posuzována jako závazek z bezdůvodného obohacení, ale od samého počátku jako žaloba o vypořádání společného jmění manželů. Zde totiž nejde toliko o jinou právní charakteristiku již vylíčených skutečností v průběhu řízení (jíž nelze kvalifikovat jako změnu žaloby ve smyslu ; viz dovolatelkou předestřené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2011, sp. zn. ), ale o zcela jiný předmět řízení (jiný nárok plynoucí z odlišných skutkových okolností – z jiného skutku). Že právě zde jde o argumentaci zjevně účelovou, plyne současně i ze zjištění, že vypořádání společného jmění manželů žalobkyně iniciovala v jiném řízení.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , , část věty před středníkem, a za situace, kdy žalovanému, jenž by na jejich náhradu měl jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2014Mgr. Petr Kraus předseda senátu