Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 151/2013

U S N E S E N Í

a) V. Š.,

a

b) B. Š.,

zastoupených JUDr. Pavlínou Urbancovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 26, proti žalované

L. U.,

zastoupené JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bartošova 4, o zrušení věcného břemene, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2012, č. j. -57, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 3.388,- Kč k rukám její zástupkyně JUDr. Pěvy Skýbové.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. září 2011, č. j. -40, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zrušení věcného břemene zřízeného smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 14. října 1941, jemuž odpovídá právo chůze, jízdy a hnaní dobytka vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377 v k. ú. K. s tím, že jim má být uložena povinnost zaplatit žalované za zrušení věcného břemene náhrada ve výši 5.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č. j. -57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil bez náhrady věcné břemeno zřízené smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 14. října 1941, jemuž odpovídá právo hnaní dobytka vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377, v k. ú. K., obci B., jinak žalobu na zrušení věcného břemene zřízeného smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 14. října 1941, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377 v k. ú. K., obci B., zamítl a znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výroku I., odstavci druhému, kterým byla zamítnuta žaloba na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy pro vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377, v k. ú. K., a proti výroku II. podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o (dále jen „“) a uplatňují přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Mají za to, že ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, a jsou tak splněny předpoklady pro zrušení věcného břemene podle (dále jen „obč. zák.“). Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy pro vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377, v k. ú. K. a navazující výrok o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhuje, aby „dovolací soud výrok rozsudku soudu druhého stupně jako věcně správný potvrdil.“

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože o návrhu na zrušení věcného břemene bylo pravomocně rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. dubna 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobců podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Pro posouzení, zda rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení , není rozhodné, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně, zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně (obdobně srovnej rozhodnutí uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zamítl-li odvolací soud shodně se soudem prvního stupně žalobu v části, kterou se žalobci domáhali zrušení věcného břemene zřízeného smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 14. října 1941, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy vlastníka pozemku parc. č. 383/1 přes pozemek parc. č. 377 v k. ú. K., nejde v tomto rozsahu o měnící rozhodnutí, ale na rozhodnutí odvolacího soudu je tak třeba pohlížet jako na potvrzující.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde. V dané věci proto přichází do úvahy přípustnost dovolání žalobců jen podle , podle kterého může být dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měli dovolatelé právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jimi podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání.

Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění (§ 151p odst. 3 obč. zák.).

Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů. Jako změna poměrů nemůže být posuzována ta osobní situace, se kterou nový vlastník zatížené věci nahrazoval vlastníka předchozího. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 70 (dále jen „Soubor“)]. Změna poměrů může spočívat i v tom, že strana oprávněná z věcného břemene trvale právo odpovídající věcnému břemeni neužívá proto, že již jejím hospodářským cílům neslouží, resp. že nastane takový stav, který dosažení těchto záměrů znemožní.

Vykonává-li oprávněný z věcného břemene právo v širším rozsahu, než mu věcné břemeno umožňuje, resp. rozšiřuje-li svémocně toto břemeno, může se oprávněný bránit negatorní žalobou podle § 126 odst. 1 obč. zák.; nejde však o změnu poměrů, která by měla za následek možnost zrušení věcného břemene soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2005, sp. zn. , publikované v Souboru pod pořadovým č. C 3669).

Dovolací soud rovněž opětovně vyslovil, že § 151p odst. 3 obč. zák. patří k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena právním předpisem; zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. V dovolacím řízení tak lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. a ze dne 16. května 2013, sp. zn. , obě uveřejněné na www.nsoud.cz; proti tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. ).

Dodatečně zajištěný přístup k pozemkům oprávněných osob jinudy než přes zatížený pozemek při existenci věcného břemene spočívajícím v právu cesty může být důvodem pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů ve smyslu § 151p odst. 3 obč. zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna. 2011, sp. zn. , publikovaný Souboru pod pořadovým č. C 9331).

V dané věci odvolací soud dovodil, že se sice změnil charakter užívání panujícího pozemku, neboť dříve byl užíván k zemědělským účelům, zatímco dnes je především užíván k bydlení v domě na pozemku postaveném, stále je však jeho nezastavěná část užívána jako zahrada a vlastník pozemku má proto stále důvod využívat oprávnění z věcného břemene na pozemek chodit a zajíždět za účelem obdělávání tohoto pozemku. Nevznikl zde proto hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Rovněž samotná okolnost, že oprávněná z věcného břemene má možnost přístupu na svou nemovitost z ulice Součkovy ještě bez dalšího neznamená, že jsou tu podmínky pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů. V důsledku zrušení věcného břemene by totiž pro žalovanou nastala újma v tom smyslu, že by přístup na svůj pozemek s domem měla umožněn pouze pěšky z ulice S. a neměla by na něj umožněn příjezd vozy, neboť ze sdělení Úřadu městské části Brno - Komín vyplynulo, že příjezd k rodinnému domu žalované z „účelové komunikace“ Součkova je neoficiální a vzhledem k zastavění pozemku u jeho hranice parc. č. 383/1 je nereálný. Navíc průchod je komplikovaný, neboť je možný jen přes kůlnu ve vlastnictví žalované a chodník na této ulici není určen pro jízdu motorovými vozidly. Úvahy odvolacího soudu proto nejsou zjevně nepřiměřené, jestliže dospěl k závěru, že nedošlo ke kvalifikované změně poměrů, a i kdyby soud dospěl k závěru, že ke změně poměrů došlo, pak zde není dán hrubý nepoměr mezi újmou žalované, která by jí nastala v důsledku zrušení věcného břemene a újmou žalobců, která je zde dána v důsledku změny poměrů.

Žalobci napadli i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle věty první a dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady za její zastoupení advokátkou (, , a ). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 2.500,- Kč, stanovenou podle , , písm. c) , , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 2.800,- Kč. Rovněž jí náleží částka 588,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 3.388,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

V Brně dne 29. října 2014

Mgr. David Havlík předseda senátu