Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3139/2014

28 Cdo 3139/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce JUDr.J. S., B., zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 43, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení práva na převod náhradního pozemku a zaplacení částky 3.324.736,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014, č. j. -291, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. října 2013, č. j. -270, jímž tento soud zamítl žalobu o určení, že žalobce má právo na převod náhradních pozemků v hodnotě 3.324.736,50 Kč (výrok I), a současně jím zamítl i žalobu o poskytnutí peněžité náhrady v téže výši za žalobci nevydané pozemky (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první ), neboť není přípustné.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění (coby výsledek hodnocení v řízení provedených důkazů; ), že žalobci se již od Pozemkového fondu ČR dostalo náhrady ve výši hodnoty odňatých pozemků, jenž nelze oprávněným osobám vydat; v tomto směru soudy nižších stupňů své závěry opírají zejména o znalecký posudek Ing. Václava Nápravníka, jenž pro účely řízení ocenil pozemky a trvalé porosty dle jejich stavu ke dni přechodu pozemků na stát (r. 1947), v cenách podle , ve znění ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákona o půdě“).

Co do právního posouzení věci (jde-li o řešení otázky určení výše náhrady za nemovité věci; § 28a zákona o půdě) je rozsudek odvolacího soudu tudíž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2008, sp. zn. ; nebo rozsudek ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. , jež jsou – spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu – dostupné na www.nsoud.cz), od níž není důvod se odchýlit. Zpochybňuje-li pak žalobce závěry znaleckého posudku o ocenění pozemku s trvalými porosty, na jehož základě soud následně určil výši náhrady, napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů ( ), které není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění a jejímž prostřednictvím nelze založit přípustnost dovolání (srov. ). K námitkám odvolatele sluší se snad dodat, že zatímco posudek Ing. V. Navrátila, o nějž soudy nižších stupňů své závěry opírají, při ocenění vychází ze stavu pozemků a na nich vzešlých trvalých porostů ke dni jejich odnětí oprávněným osobám a striktně se drží mezí a hledisek stanovených příslušnými oceňovacími předpisy ( , ve znění ), dovolatelem předkládaný posudek Ing. K. Drhovského daná hlediska opouští a vychází z pozdějšího stavu pozemků.

Závěr odvolacího soudu ohledně případného zániku práva žalobce (který nároky na poskytnutí náhradního pozemku získal jejich postoupením; zákona o půdě), z důvodu uplynutí lhůty dle a 7 zákona o půdě, resp. článku VI ) již na výsledku řízení nic nezmění a rozhodnutí odvolacího soudu (jenž daný závěr zmiňuje „nad rámec dostatečného právního posouzení“, současně uzavíraje, že žalobcem uplatněné nároky již byly dříve uspokojeny) na něm nezávisí. Ostatně i v dané otázce je pak rozhodnutí odvolacího soudu konformní s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v situaci, kdy na žalobce nelze vztáhnout závěry, které Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 30. listopadu 2007, sp. zn. (jenž je založen na odlišných skutkových okolnostech, nikoliv toliko na zjištění o formální evidenci postupníka jako soukromě hospodařícího zemědělce). Zřetelně zde nejde ani o kontradikci s dovolacím soudem v této věci dříve vydaným rozhodnutím – rozsudkem ze dne 28. června 2012, sp. zn. , jež danou otázku konkrétně neřeší (důvodem kasace předchozího rozsudku odvolacího soudu bylo nesprávné řešení otázky naléhavého právního zájmu žalobce na žádaném určení práva).

Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , přičemž dovoláním napadené rozhodnutí nepatří ani k rozhodnutím vyjmenovaným v ustanovení

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť k náhradě oprávněné žalované (srov. věty první, , části věty před středníkem a 146 odst. 3 ) v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu