Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 555/2014

28

Cdo 555/2014

ROZSUDEK

Ing. P.

S.

, správce konkursní podstaty úpadce BOS, a.s., IČ 60746190, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti žalovanému

M. N.

,

zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného

JUDr. D. N.

, o zaplacení částky 6.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. -295, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2013, č. j. -295, se vyjma části výroku I., jíž byl co do částky 900,- Kč s příslušenstvím potvrzen ve výroku I. rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. května 2008, č. j. - 70, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbytku se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 7. 5. 2008, č. j. -70, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovaný nárok žalobce vymezil jako bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému plněním z neúčinných dohod o provedení práce, které žalovaný uzavřel v roce 2003 s předchozí správkyní konkursní podstaty JUDr. D. N., vedlejší účastnicí na straně žalovaného, bez souhlasu věřitelského výboru. Soud po provedeném dokazování dovodil, že na žalobu nelze pohlížet jako na důvodnou. Daný spor je třeba posuzovat dle , , ve znění účinném ke dni uzavření předmětných dohod o provedení práce, přičemž vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení je třeba se zabývat nejprve posouzením žalovaného práva z pohledu , z nějž se podává, že právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu je promlčené, neboť ke dni podání žaloby dne 30. 3. 2007 již uplynula tříletá promlčecí doba od poskytnutí žalovaného plnění ve dnech 10. 12. 2003 a 22. 1. 2004. Žalobě tudíž nelze vyhovět již s ohledem na promlčení žalovaného práva, aniž by bylo třeba se zabývat tím, zda právo vůbec existuje či zda si žalovaný jako zaměstnanec byl v souladu s úpravou vědom nesprávného určení nebo omylu při vyplacení konkrétní částky. Vznesení námitky promlčení současně nepředstavuje zneužití práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu dle , přičemž je třeba mít na paměti specifické postavení žalovaného jako zaměstnance, zvýhodněného oproti svému zaměstnavateli, což ilustruje i koncepce bezdůvodného obohacení v

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Brně, jenž je rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. -295, potvrdil ve výroku I. (výrok I.), změnil v nákladovém výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.) i o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejší účastnicí (výrok IV.). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že posuzovaný vztah je vztahem pracovněprávním. Neplatnost dohody o provedení práce má za následek, že zaměstnavateli svědčí vůči osobě, jež vykonala práci na základě této neplatné dohody, právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi vyplacenou odměnou a tou, jíž by musel vyplatit na základě dohody řádně uzavřené. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení i jeho promlčení je třeba s ohledem na jeho pracovněprávní povahu posuzovat dle Namítal-li žalobce rozpor žalovaným vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, nelze mít za to, že by tvrdil skutečnosti, v jejichž světle by bylo možné vnímat uplatnění námitky promlčení jako zneužití práva na úkor účastníka, jenž marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění příliš tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva a důvody, pro něž své právo včas neuplatnil. V řízení nebyly zjištěny skutečnosti naznačující, že by žalovaný jednal způsobem směřujícím ke znemožnění nebo ztížení včasného uplatnění nároku. Okolnosti, na které žalobce poukazuje v souvislosti s tvrzenou nemožností uplatnit nárok zavčas, se týkají postupu předchozí správkyně konkursní podstaty, a nikoliv jednání žalovaného, přičemž samotné přijetí plnění ze strany žalovaného nelze považovat za jednání odporující dobrým mravům. Odepření výkonu práva na uplatnění námitky promlčení se nejeví případné i s ohledem na výši pohledávky. Námitka promlčení je tedy opodstatněná ve vztahu k vyplaceným částkám v celkové výši 5.100,- Kč, co do částky 900,- Kč vylučuje důvodnost žaloby okolnost, že v tomto rozsahu nebylo žalované plnění nikdy poskytnuto, neboť se jedná o „rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež pokládá za přípustné dle , přičemž s ohledem na pracovněprávní povahu sporu se v dané věci neuplatní bagatelní limit stanovený Důvodnost dovolatel spatřuje v nesprávném právním posouzení věci dle Domnívá se, že se soudy nevypořádaly s námitkou, že vystupuje v řízení jako správce konkursní podstaty, jenž nehájí zájmy své ale zájmy konkursních věřitelů. V době, kdy byl uzavřen podnik BOS a.s. a stovky zaměstnanců zůstaly bez zaměstnání s nevyplacenými mzdami, došlo k výplatě neúměrně vysokých částek žalovanému. Práce vykonávaná žalovaným nebyla nikterak odborná a dohodnutá odměna 750,- Kč za jednu hodinu výrazně převyšovala i odměnu ředitelky BOS a. s., jež v přepočtu činila 100,- Kč za hodinu práce. Z uvedeného je zřejmé, že výše odměny byla stanovena s ohledem na příbuzenský vztah žalovaného ke zproštěné správkyni konkursní podstaty, pročež se zde neuplatní ochrana zaměstnance, neboť žalovaný musel vědět, že přijal částky nesprávně určené. S přihlédnutím k těmto skutečnostem tedy nemůže v souladu s obstát vznesená námitka promlčení. Dovolatel zdůraznil, že nárok mohl uplatnit až po té, co se stal správcem konkursní podstaty, na jejíž úkor, jakož i na úkor konkursních věřitelů, je námitka promlčení vznesena. Svou dovolací argumentaci završil návrhem, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání zpochybnil opodstatnění žalovaného nároku a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.

K dovolání se vyjádřila rovněž vedlejší účastnice na straně žalovaného v tom smyslu, že žalovaný nárok nelze pokládat za důvodný, označila jednání žalobce za motivované snahou o odvetu za to, že upozornila na jeho nekalé praktiky v konkursním řízení, a navrhla zamítnutí dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („“), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dle není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na pracovněprávní povahu projednávaného sporu není přípustnost dovolání v souladu s vyloučena tím, že žalovaná částka nedosahuje bagatelního limitu, jímž jinak zákon podmiňuje dovolací přezkum. Rovněž je možné přisvědčit dovolateli, že otázka rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy vykazuje atributy, pro něž lze na podané dovolání pohlížet v souladu s jako na přípustné.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně připomněl, že třebaže je posouzení rozporu výkonu určitého práva s dobrými mravy úzce spjato především s konkrétními skutkovými zjištěními v projednávané věci, v dovolacím řízení v zásadě nezpochybnitelnými, je možno i v rámci dovolacího přezkumu posuzovat, zda při aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. byly respektovány určité limity bránící svévolnému uplatnění tohoto ustanovení. Za takovýto limit je třeba pokládat především nutnost náležitě podloženého, jasného a přesvědčivého závěru o rozporu výkonu práva s dobrými mravy, učiněného po pečlivém a komplexním zhodnocení všech rozhodných okolností případu (k tomu srov. více např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53 v časopise Soudní judikatura 4/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. ). V daném případě přitom lze mít za to, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá nezbytnou komplexnost, v jejímž rámci by byla náležitě zhodnocena podstata projednávaného sporu, okolnosti poukazující na nepoctivý způsob nabytí majetkového prospěchu i na nemožnost zavčas uplatnit žalovaný nárok a od nich se odvíjející nemravnost vznesení námitky promlčení.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. , rozebral specifika situace, v níž byly na základě dohod o provedení práce uzavřených správkyní konkursní podstaty s osobami, s nimiž konkursní správkyni pojily úzké vazby, odčerpány neúměrné finanční prostředky na úkor konkursní podstaty, a potažmo tedy i konkursních věřitelů, z valné části zaměstnanců, jímž nebyla vyplacena mzda. Závěry vyslovené v uvedeném rozsudku (jakož i v něm odkazované judikatuře) ve vztahu k posouzení rozporu výkonu práva (vznesení námitky promlčení) s dobrými mravy jsou přiměřeně aplikovatelné i v projednávané věci a pro stručnost lze na uvedené rozhodnutí odkázat. V daném případě je tak třeba se při posouzení rozporu vznesení námitky promlčení s dobrými mravy zabývat dovolatelem předestíraným kontextem situace, v níž žalovanému bylo na základě dohod o provedení práce neplatně uzavřených s předchozí správkyní konkursní podstaty (osobou se žalovaným spřízněnou) vypláceno plnění neadekvátní odváděné práci i platebním podmínkám v rámci zaměstnaneckých vztahů úpadce, a to na úkor mnohých jiných osob majících vůči úpadci své pohledávky, o čemž mohl mít za nastalých okolností žalovaný povědomí, a v níž současně nebylo reálně očekávatelné, že by se vrácení uvedeného plnění včas dožadovala původní konkursní správkyně, jež neplatné smlouvy uzavřela. Výše takto nabytého prospěchu přitom sama o sobě nevylučuje nepoctivost jeho nabytí i amorálnost obrany proti jeho vydání spočívající ve vznesení námitky promlčení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jež se s uvedenými skutečnostmi náležitě nevypořádalo, tedy v rozsahu, v jakém je založeno na závěru o promlčení žalovaného práva, jako správné neobstojí, pročež Nejvyšší soud přistoupil podle a odst. 2, věty první, v naznačené části k jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Jelikož dovolatel nepředestřel žádné argumenty, jimiž by nastínil, z čeho by bylo možno dovozovat přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž byl vysloven závěr o nedůvodnosti žalobního návrhu co do částky 900,- Kč s příslušenstvím, nedostál tak v tomto rozsahu požadavkům kladeným na náležitosti dovolání , a na jeho podání je v tomto rozsahu třeba pohlížet jako na stižené vadou, pro niž nelze pokračovat v dovolacím řízení, pročež Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání dle , věty první, , v této části odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. , a judikaturu v něm odkazovanou).

Odvolací soud je pak ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2014

JUDr. Jan Eliáš

předseda senátu