Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3677/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovanému R. Č., zastoupenému JUDr. Pavlou Karlovskou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, o zaplacení částky 1,314.428,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. října 2013, č. j. -165, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 23. dubna 2013, č. j. -160, odmítl dovolání žalovaného pro opožděnost podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. prosince 2012, č. j. -144 (výrok I.), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“). Dovolatel namítá nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť poučení v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. prosince 2012, č. j. -144, trpí formální vadou, když neobsahuje všechny podstatné náležitosti, a proto jde o nesprávné poučení o dovolání. V poučení o dovolání nebylo jednoznačně uvedeno, od kdy běží dvouměsíční lhůta pro podání dovolání, respektive od jakého doručení, zda je míněno doručení žalovanému či jeho právnímu zástupci, a proto mohl být žalovaný v domnění, že lhůta pro podání dovolání počíná plynout až od doručení rozhodnutí do jeho rukou. Při podání dovolání se řídil nesprávným poučením soudu o dovolání a jako právní laik tuto nesprávnost nemohl ani rozpoznat. Odkazuje na ustanovení a dovozuje, že řídil-li se nesprávným poučením, byla lhůta pro podání dovolání zachována. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7., čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, - podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle .

Podle ustanovení žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tak není podle ustanovení přípustné a mimořádným opravným prostředkem k prověření správnosti rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení

Přípustnost dovolání pak nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu