Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 833/2014

-55

U S N E S E N Í

J. N. ,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. N. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. , uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutky uvedenými pod body I. a II. ve výroku o vině citovaného rozhodnutí.

Za tento zločin a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejnéy podle alinea 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 13. 1. 2011, byl obviněný odsouzen podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let 9 měsíců. Podle a tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 20 000 Kč představující 100 denních sazeb po 200 Kč. Podle tr. zákoníku mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 100 dnů pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle , odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků. Podle tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí podrobně popsaných v odsuzujícím výroku. Podle tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. N. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soud prvního stupně učinil ve věci nesprávné právní posouzení, protože zcela opomněl veškerá svědectví. Obviněný je přesvědčen, že z provedeného dokazování nelze dospět k závěru o jeho úmyslném zavinění za spáchaný zločin. Přitom namítá, že nebyl hlavním pachatelem a že trestnou činností se obohatily jiné osoby. Své výhrady obviněný zaměřil i proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. N. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný uplatnil ve svém dovolání takové námitky, které neodpovídají použitému dovolacímu důvodu. Skutková zjištění svědčí podle státního zástupce o naplnění všech formálních znaků spáchaného zločinu, včetně jeho subjektivní stránky. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. N. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

Obviněný J. N. však ve svém dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva v uvedeném smyslu, protože neuvádí, podle jakého jiného ustanovení měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nekonkretizuje, které zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Jak ostatně sám obviněný výslovně zdůraznil, podle jeho názoru mělo dojít k procesnímu pochybení spočívajícímu v opomenutí stěžejních důkazů ve věci. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, jak o tom svědčí i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno.

Formulace dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. N. , tedy znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Vzhledem k tomu nemůže obstát ani závěr obviněného, podle kterého mu údajně nebyla jednoznačně, dostatečně a beze všech pochybností prokázána trestná činnost, neboť taková argumentace se vůbec netýká otázek hmotného práva, ale jen zpochybňuje skutkové závěry soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů.

Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k námitce obviněného J. N. , v níž soudům vytýká, že nedostatečně posoudily jeho trestní odpovědnost, Nejvyšší soud uvádí následující. Jak je zřejmé z výsledků provedeného dokazování a z rozhodných skutkových zjištění, soudy nižších stupňů vyvodily odpovědnost obviněného jako jednatele obchodní společnosti VARDARTURK, s. r. o., za spáchaný zločin v souladu se zásadou individuální trestní odpovědnosti, přičemž obviněný si musel být vědom daňových povinností této obchodní společnosti. Vzhledem k postavení obviněného jako jednatele společnosti s ručením omezeným mu totiž náleželo obchodní vedení zmíněné společnosti ( , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) včetně vedení předepsané evidence a účetnictví ( obchodního zákoníku), proto musel být podrobně obeznámen nejen s jejími podnikatelskými aktivitami, ale i s rozsahem účetnictví a jeho vedením, včetně daňových povinností z toho vyplývajících. Skutečnost, že obviněný vykonával funkci statutárního orgánu jen formálně, nemůže mít vliv na existenci jeho trestní odpovědnosti za spáchaný zločin. Na základě uvedených skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů a která nemůže Nejvyšší soud zpochybňovat, je právní závěr o úmyslném zavinění obviněného správný a odpovídající zákonu.

Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. N. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.

Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 30. 7. 2014

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y