Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3508/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. L. B., Z., zastoupeného Mgr. Miloslavem Langerem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Klečůvka 83, proti žalované V. N., v L., zastoupené JUDr. Milanem Francem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída T. Bati 180, o vyklizení pozemku, o obnovu řízení, vedené Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 10. října 2012, č. j. -232, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Milana France, advokáta se sídlem ve Zlíně, třída T. Bati 180.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 10. října 2012, č. j. -232, usnesení soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10.600,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalované (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle , a to z důvodů uvedených v a písm. b) a odst. 3 . Žalobce je přesvědčen, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobce v rámci obnovy navrhl provedení důkazu dotazem na Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, přičemž soud I. stupně důkaz neprovedl, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení. Z důkazu by přitom bylo mimo jiné zřejmé, že jej žalobce nemohl použít, a to i v důsledku toho, že katastrální úřad odmítl umožnit žalobci do těchto listin nahlédnout. Tento postup nesprávně posléze potvrdil odvolací soud. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že zpochybnění dobré víry žalované mu nemůže přinést příznivější rozhodnutí ve věci. Namítá, že v řízení předložil jednoznačné důkazy o tom, že vlastnické právo nabyli jeho předchůdci, a proto žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo jinak než vydržením. V důsledku toho soudy obou stupňů věc nesprávně posoudily a zároveň jejich rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, neboť splnění dobré víry je zásadní právní problematikou v řízení. Na základě uvedeného žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil obě napadená usnesení a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná s dovoláním nesouhlasí. Soud I. stupně nepochybil, když v řízení o obnově řízení zamítl provedení důkazů, jež by byly zásadní pro podporu důvodnosti obnovy řízení. Žalobce totiž mohl kdykoliv, tedy již v původním řízení, získat přístup kě z roku 1978, navíc tato není způsobilá vyvrátit nabytí vlastnického práva žalovanou, natož prokázat vlastnické právo žalobce jako podmínku pro jeho aktivní legitimaci v původním řízení. Žalovaná dále nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů pochybily v závěru, že žalovaná nabyla vlastnické právo. Provedení důkazuu z roku 1971 nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, není tak naplněna nezbytná podmínka obnovy řízení, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Obsah usnesení soudů obou stupňů jsou účastníkům známy s obsahem dovolání a s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 10. října 2012, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 (tj. před novelou provedenou ) – (dále jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

O případ obdobný případům popsaným v ustanovení a b) se v souzené věci nejedná (napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu). Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani za obdobného užití ustanovení , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě, jejichž řešení zpochybnil [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. (uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, č. 7, ročník 2004, str. 536), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání [srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz)].

Dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil a právní otázka splňující kritéria stanovená v není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na stěžejním závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti v řízení o žalobě na obnovu řízení nemohou vést k rozhodnutí pro něj příznivému, neboť v původním řízení byla žaloba o vyklizení zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace žalobce. Žalobcem navržený důkaz v řízení o obnově pak má zpochybňovat toliko závěr o případném vydržení vlastnického práva žalovanou, nadto v situaci, kdy soud prvního stupně dospěl v původním řízení k závěru, že žalovaná nabyla vlastnické právo jiným způsobem než vydržením a závěr o splnění podmínek vydržení vlastnického práva soud učinil tolik „nad rámec odůvodnění“.

S tímto pro věc určujícím závěrem odvolacího soudu dovolání nijak nepolemizuje, nadto pak v rovině zásadní právní významnosti napadeného rozhodnutí. Již z tohoto důvodu nemůže být přípustnost dovolání založena.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že dovolatel v první řadě namítá vady řízení, kterých se měl dopustit soud I. stupně tím, že neprovedl žalobcem navržené důkazy, přičemž vady následně neodstranil odvolací soud. Tato námitka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť podle věty za středníkem se při přípustnosti dovolání podle nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle (vady řízení) a (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Teprve tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. věta druhá ). Jinými slovy řečeno, pokud dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku zásadního právního významu, může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolací soud dovolání jako přípustné [k ústavně konformnímu výkladu a srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2012, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. (obě rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Dovolatel však v souvislosti s tvrzenými vadami řízení otázku zásadního právního významu nevymezil, a proto v této fázi dovolacího řízení není Nejvyšší soud oprávněn tvrzené vady přezkoumávat.

Žalobce dále namítal, že není pravdou, že by zpochybnění dobré víry nemohlo pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo na základě jiného titulu než vydržení, když v řízení předložil jednoznačné důkazy o tom, že vlastnické právo nabyli jeho předchůdci. Uvedenou námitkou však nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu, nýbrž toliko polemizuje se závěry, které učinil soud I. stupně již v původním řízení, v němž dovodil, že žalovaná nabyla pozemek parcela č. 498/69 o výměře 107 m2 v k. ú. L. smluvně od svých právních předchůdců, případně že jej nabyla vydržením. Tato polemika však k přípustnosti dovolání podle zjevně nepostačuje.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání jako přípustné, dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty se v dané věci (vzhledem k zastoupení žalované advokátem) sestávají (v souladu s ustanovením ) z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené z tarifní hodnoty 10.000,- Kč podle bodu 4. ve spojení s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „vyhláška“), neboť příslušný úkon právní služby byl učiněn po 1. lednu 2013, částkou 1.500,- Kč (vyjádření k dovolání ze dne 13. března 2013 – vyhlášky). K tomu je nutno dále připočíst paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( vyhlášky). Celkem tedy jde o částku 1.800,- Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Dovolací soud proto žalobci uložil, aby žalované nahradil náklady dovolacího řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované (, , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 21. října 2014

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu