Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1290/2014

-40

U S N E S E N Í

R. V.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. , byl obviněný R. V. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody uplatněných proti obviněnému R. V. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněného O. Z.

O odvoláních, která podali obviněný R. V. proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného R. V. proti výroku o vině, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. . K odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného R. V. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. V. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného R. V. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný R. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Napadl odsuzující část rozsudku a výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávnost právního posouzení skutku podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Vyjádřil názor, že Vrchní soud v Olomouci neměl pro uvedenou kvalifikaci odpovídající podklad ve skutkových zjištěních týkajících se otázky výše jeho prospěchu, a to s ohledem na předcházející zrušující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Obviněný zvláště vytkl, že Vrchní soud v Olomouci na jedné straně konstatoval absenci důkazů o tom, že předmětný materiál by byl určen pro drogový trh a že obviněný by se již zapojil do černého trhu s omamnými látkami, avšak na druhé straně při vyčíslení prospěchu obviněného vycházel z výroční zprávy Národní protidrogové centrály o ceně předmětného materiálu na černém trhu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout v jiném složení senátu.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku (správně podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku) byl posouzen skutek, který podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný R. V. od prosince 2010 do 2. 3. 2012 v P., okr. P., v P. a v P. v objektech, které byly technickým zařízením vybaveny jako pěstírny, nelegálně pěstoval rostliny konopí setého, z nichž vyrobil nejméně 14 551,91 g toxikologicky využitelné hmoty ve formě sušiny obsahující nejméně 2 432,2 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž v pěstírnách bylo zajištěno dalších 2 080 pěstovaných a dosud nesklizených rostlin v různých fázích růstu představujících 24 735,4 g toxikologicky využitelné hmoty s obsahem 3 322,13 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a takto jednal v úmyslu získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč.

Oproti rozsudku Krajského soudu v Brně záležela změna výroku o vině jednak v tom, že Vrchní soud v Olomouci rozšířil výrok o vině o zjištění týkající se již sklizených a zpracovaných rostlin konopí, zatímco Krajský soud v Brně pojal do výroku o vině jen zjištění týkající se pěstovaných a dosud nesklizených a nezpracovaných rostlin. Další změnou bylo to, že Vrchní soud v Olomouci učinil součástí výroku o vině také zjištění týkající se zamýšleného prospěchu obviněného.

Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy kvalifikován jako zločin mimo jiné podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, je podmínkou aplikace tohoto ustanovení to, že pachatel spáchá čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch (tím se podle § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč).

Důvodem, pro který byl předcházející rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. , zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. , byla tehdejší nepřezkoumatelnost závěru Vrchního soudu v Olomouci, podle něhož obviněný jednal „v úmyslu ... získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč“. Nejvyšší soud v citovaném usnesení poukázal zejména na to, že uvedený závěr není podložen žádnými konkrétními zjištěními, postrádá jakoukoli bližší a ověřitelnou kalkulaci a nebere v úvahu náklady obviněného vynaložené na výrobu sušiny.

Vrchní soud v Olomouci si při novém projednání věci vytvořil odpovídající skutkový podklad pro aplikaci ustanovení § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku zčásti opakováním některých důkazů provedených již v hlavním líčení a zčásti jejich dalším doplněním. Z těchto důkazů Vrchní soud v Olomouci zjistil konkrétní skutečnosti, které mu umožnily učinit ve výroku o vině tentokrát již plně podložený závěr, že obviněný jednal „v úmyslu ... získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč“. V odůvodnění napadeného rozsudku (str. 19-20) Vrchní soud v Olomouci přesvědčivě vysvětlil, že obviněný nelegálně pěstoval a zpracovával rostliny konopí se záměrem zpeněžit produkt této své činnosti, že na provoz činnosti popsané ve výroku o vině obviněný vyložil náklady v celkové výši 1 606 500 Kč a že z prodeje veškerého konopí po jeho zpracování by obviněný dosáhl výnosu minimálně 2 730 000 Kč, takže jeho čistý prospěch by byl kolem částky 1 123 000 Kč.

Zjištění ohledně zamýšleného výnosu, jehož by obviněný dosáhl prodejem produktu posuzované činnosti, Vrchní soud v Olomouci učinil na podkladě výroční zprávy Národní protidrogové centrály za rok 2012, v níž je mimo jiné uvedeno, že tzv. velkoobchodní cena marihuany se nadále pohybuje v rozmezí od 70 000 Kč do 100 000 Kč za jeden kilogram sušiny (při vyčíslení zamýšleného výnosu obviněného Vrchní soud v Olomouci bral v úvahu spodní hranici tohoto rozpětí).

Obviněný poukazoval na tu část napadeného rozsudku, v níž Vrchní soud v Olomouci připustil, že nebylo prokázáno, že sušina by byla určena pro drogový trh a že obviněný by se již zapojil do černého trhu s omamnými látkami. Podle námitek obviněného bylo za tohoto stavu vyloučeno uvažovaný zamýšlený prospěch vyčíslit s použitím údajů z výroční zprávy Národní protidrogové centrály ohledně hodnoty sušiny na černém trhu. Tyto námitky jsou očividně bez jakéhokoli opodstatnění, neboť v postupu a závěrech Vrchního soudu v Olomouci není ve skutečnosti žádný rozpor.

Z hlediska celkového množství sušiny, kterou obviněný již vyrobil ze sklizených rostlin konopí a kterou nadto zamýšlel vyrobit z dosud nesklizených rostlin, se jednalo o více než 39 kg. Obviněný vynaložil na zařízení a technické vybavení tří pěstíren vysoké náklady přesahující jeden a půl milionu korun. Uváží-li se, že uvedené množství sušiny zcela zjevně přesahuje reálné individuální potřeby obviněného, a přihlédne-li se k tomu, co obviněný vložil do průmyslového způsobu pěstování a následného zpracování konopí, pak není nic nelogického na závěru Vrchního soudu v Olomouci, že jednání obviněného konec konců směřovalo ke zpeněžení sušiny a k návratnosti vynaložených nákladů. Okolnost, že obviněný se dosud (tj. do doby zadržení) nezapojil do černého trhu s omamnými látkami, nijak nevyvrací reálnost jeho záměru zpeněžit sušinu. V této spojitosti je třeba připomenout, že zákonným znakem uvedeným v § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není to, že pachatel „získá činem značný prospěch“, nýbrž to, že „spáchá čin v úmyslu získat ... značný prospěch“. K naplnění zákonného znaku uvedeného v § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tedy není nutné, aby pachatel prospěch skutečně získal. O tom, že posuzované jednání obviněného směřovalo ke zpeněžení sušiny, nemůže být žádných důvodných pochyb. Pokud Vrchní soud v Olomouci připustil v napadeném rozsudku možnost, že „vyprodukovaná sušina ... by byla poskytnuta pro výrobu nelegálních léčebných prostředků“, nic to nemění na tom, že obviněný mohl sušinu získanou z nelegálně pěstovaného a zpracovaného konopí prodat jen na černém trhu. Výroční zpráva Národní protidrogové centrály je v otázce ceny sušiny na černém trhu dostatečně spolehlivým podkladem, neboť se opírá o zobecněné poznatky praxe.

Vrchní soud v Olomouci odstranil vady vytknuté usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. , a správně kvalifikoval skutek také podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Napadený rozsudek evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2014

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec