Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3997/2014

33 Cdo 3997/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. P. K., zastoupeného Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalovanému Č. A., zastoupenému JUDr. Jolanou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č. j. -188, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Poté, co Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. června 2012, č. j. -143, zrušil jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2008, č. j. -62, zamítající žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. ze dne 4. května 2005 (dále jen „rozhodčí nález“), tak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. -106, jímž byl tento rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a věc se závazným právním názorem vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení, Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. dubna 2013, č. j. -161, zrušil rozhodčí nález a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č. j. -188, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti (v pořadí druhému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které však není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej bod 1 a 7 , čl. II bod 2. - dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27. června 2012, č. j. -143, vyslovil a odůvodnil právní závěr, že z dikce ustanovení § 21 odst. 4 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory plyne, že pouze v případě, že nedojde k dohodě smluvních stran o osobě rozhodce v tom smyslu, že jedna ze stran neakceptuje návrh druhé strany, nastupuje eventuální možnost jmenování rozhodce předsedou rozhodčího soudu. Nestačí tedy pouhá rezignace účastníků smlouvy na dohodu. Předseda Rozhodčího soudu proto není povolán jmenovat (jediného) rozhodce pro řešení sporu účastníků smlouvy v případě, že se tito o konkrétní osobě rozhodce vůbec nedohadovali (tj. zůstali v tomto směru - ať již z jakéhokoli důvodu - nečinní). Shodný právní závěr pak zaujal Nejvyšší soud již i v rozhodnutí, které shora uvedenému rozsudku předcházelo (konkrétně v rozsudku ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. ). Odvolací soud (vázán právním názorem) rozhodl zcela v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat a dovolání žalovaného není tudíž přípustné.

Nejvyšší soud dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu