Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 1289/2014

4 Tdo 1289/2014-21

U S N E S E N Í

Mgr. K. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání poškozeného

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozhodl dne 11. 3. 2014 rozsudkem sp. zn. tak, že obviněného Mgr. P. M. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že

v přesně nezjištěné době krátce před dnem 6. 3. 2013 na přesně nezjištěném místě v P. poskytl redaktoru TV N. J. K. na kamerový záznam rozhovor pro reportáž pořadu TV N. „N. v. o.“, která byla následně odvysílána ve večerních hodinách dne 6. 3. 2013 televizní stanicí N., kdy ač věděl, s ohledem na všechny jemu známé skutečnosti, že se jedná o nepravdivé údaje, označil poškozeného Mgr. K. B., za význačného spolupracovníka tzv. „T. g.“, který organizoval schůzky mezi členy „T. g.“ a politiky, kdy dále uvedl, že se K. B. s majorem M. A. za „T.“ rozhodl politicky zobchodovat korupční kauzu M. V., kterého „T.“ takto prodává a zapojují se tak do vnitrostranických hrátek, přičemž v důsledku této reportáže pak Mgr. K. B. čelil mediálnímu tlaku, byla proti němu jako řediteli Č. S. B. sepsána petice brněnských osobností požadující jeho odstoupení, a byl nucen věc vysvětlovat jak generálnímu řediteli Č. t., tak R. Č. t.,

který byl obžalobou Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 2 ZT 85/2013, právně kvalifikován jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byl poškozený Mgr. K. B. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku podali odvolání státní zástupce a poškozený Mgr. K. B. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 6. 2014 rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce zamítl jako nedůvodné a podle § 253 odst. 1 tr. řádu odvolání poškozeného zamítl jako odvolání podané osobou neoprávněnou.

Poškozený Mgr. K. B. podal proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení; bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání státního zástupce a odmítnutí odvolání poškozeného, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nadto rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Vytýká soudu prvního stupně, že nesprávně hodnotil jednání obviněného, když uzavřel, že nebyly naplněny znaky přečinu pomluvy. V řízení nebyly provedeny poškozeným navrhované důkazy, v důsledku čehož nebyl správně a úplně zjištěn skutkový stav soudem prvního stupně, a tuto vadu nenapravil ani soud odvolací. Pokud bylo odvolání poškozeného zamítnuto jako odvolání podané neoprávněnou osobou, je rozhodnutí vadné, neboť poškozený měl právní postavení upravené ustanovením § 43 tr. řádu, jež ho k podání odvolání opravňovalo.

Navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jím podaného dovolání zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , stejně tak rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. , případně před takovým rozhodnutím věc předložil Ústavnímu soudu s poukazem na ústavního

K takto podanému dovolání poškozeného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který pokládal za potřebné se v prvé řadě vyjádřit k osobě dovolatele. Z ustanovení § 265d tr. řádu jednoznačně vyplývá, že osobou oprávněnou k podání dovolání v neprospěch obviněného je pouze nejvyšší státní zástupce. Toto omezení přitom nelze považovat za jakýsi nedostatek právní úpravy, jak se snad poškozený domnívá, ale vyvěrá ze samotné podstaty trestního řízení, jehož předmětem je primárně určení trestní odpovědnosti, jakožto veřejnoprávního vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Ochrana práv poškozených, jakožto práv soukromoprávní povahy, se pak sice může uplatnit v rámci adhezního řízení, avšak tímto řízením se prostředky ochrany zdaleka nevyčerpávají. Domáhá-li se poškozený svým „dovoláním“ přístupu k Nejvyššímu soudu, jakožto k vrcholu soudní moci v České republice, lze mu s ohledem na výsostně soukromoprávní povahu jeho nároků pouze doporučit, aby tak učinil pořadem práva civilního, tedy v rámci civilního řízení na ochranu osobnostních práv. Předestřená argumentace poškozeného přitom není jakkoli způsobilá k tomu, aby zvrátila zcela jednoznačně normativní text trestního řádu. Státní zástupce se neztotožňuje ani s názorem poškozeného, že by uvedená problematika přístupu k dovolání v trestním řízení dosahovala ústavněprávní roviny, a to ani ve světle východisek nejnovějšího nálezu Ústavního soudu sp. zn. , vyhlášeného dne 27. 8. 2014, byť se dotýká podobné problematiky. Ani z nosných argumentů tohoto nálezu totiž nelze dovodit jakýkoli ústavněprávní nárok poškozených na podání dovolání v trestním řízení. Naopak je třeba poukázat na to, že na základě uvedeného nálezu lze dovodit právo poškozeného ve věci podat ústavní stížnost. Za těchto okolností tak státní zástupce nepovažuje za důvodný ani požadavek poškozeného, aby v této věci byla věc ve smyslu y předložena Ústavnímu soudu. Zde je totiž třeba připomenout, že Ústavní soud je povolán k přezkumu ústavnosti zákona na principu tzv. negativního zákonodárce. Není tedy povolán k tomu, aby jednoznačnou normu procesního předpisu doplňoval či nahrazoval normou jinou. Vzhledem k předchozím závěrům stran neoprávněnosti osoby poškozeného k podání dovolání pak státní zástupce nepovažuje za nutné, ani za vhodné, vyjadřovat se k dovolání poškozeného z hlediska věcného. Státní zástupce tedy pouze navrhuje, aby takto předložené dovolání, podané zjevně osobou neoprávněnou, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle tr. řádu, odmítl podle tr. řádu. Nejvyšší soud především zkoumal, zda je poškozený osobou, jíž zákon přiznává statut tzv. oprávněné osoby, tj. subjektu, který může dovolání podat. Podle ustanovení tr. řádu toto oprávnění přísluší a) nejvyššímu státnímu zástupci a b) obviněnému. Tento výčet je taxativní a je tudíž nepochybné, že žádná další osoba nemůže dovolání podat (např. ministr spravedlnosti), a to ani když měla v původním řízení postavení strany [např. poškozený, zúčastněná osoba; neoprávněnou osobou jsou i osoby uvedené v ustanovení § 247 odst. 2 tr. řádu, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného (srov. Šámal, P. a kolektiv, Trestní řád – Komentář – díl II., sedmé vydání. C. H. Beck)]. Předpokladem pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody v rámci adhezního řízení, které je součástí trestního řízení, je v případě aplikace ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu odsuzující rozsudek. V případě zproštění obžaloby z jakéhokoli důvodu uvedeného v ustanovení § 226 tr. řádu je obligatorně poškozený dle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na občanskoprávní nebo jiné řízení. Tento výrok poškozený nemůže účinně napadnout odvoláním, logicky pak ani mimořádným opravným prostředkem, neboť se takto domáhá odsuzujícího rozsudku, když jen takovým rozsudkem lze nárok na náhradu škody přiznat. Oprávnění zvrátit rozhodnutí o vině a trestu v neprospěch obviněného má ze zákona pouze státní zástupce a je tak i z tohoto pohledu nepochybné, že poškozenému tato oprávnění nepříslušejí. Nejvyšší soud neshledal důvodným požadavek poškozeného předložit věc ve smyslu y Ústavnímu soudu, přičemž v tomto směru se plně ztotožnil s argumentací státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, na kterou pro stručnost odkazuje. Podle tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobu neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Poškozený je v souvislosti s výkladem učiněným výše osobou neoprávněnou, proto Nejvyšší soud rozhodl v intencích citovaného zákonného ustanovení. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle tr. řádu.Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. řádu).

V Brně dne 15. října 2014

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná