Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1769/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. L., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, proti žalovanému Z. S., zastoupenému JUDr. Františkem Šimákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tylova 123/4, PSČ 370 01, o vydání věci, eventuálně o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. ledna 2014, č. j. -237, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „“).

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 30. dubna 2010, č. j. -87, a uložil žalovanému vydat žalobci 59,28 m3 modřínové kulatiny v celých délkách jakostní třídy B, není přípustné.

Dovolatel, ač zastoupen advokátem, zjevně nepostřehl, že novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2013 doznala úprava dovolacího řízení zásadních změn, a jak v otázce přípustnosti dovolání, tak co do jeho důvodů argumentuje způsobem, který odpovídá procesnímu režimu vztahujícímu se toliko na dovolání podaná proti těm rozhodnutím odvolacích soudů, která byla vydána do konce roku 2012. V důsledku toho důvodu má mylně za to, vycházeje z ustanovení , které ve znění účinném od 1. ledna 2013 nezná, že je dovolání přípustné z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím. Tak tomu ale není.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Absence kterékoliv z uvedených obligatorních náležitostí, která nebyla napravena ve lhůtě k podání dovolání, má za následek odmítnutí dovolání pro vady podle ustanovení věty první (z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116 a usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V souzené věci však Nejvyšší soud důvod k odmítnutí dovolání pro vady neshledal, neboť v obsahovém vylíčení uplatněného dovolacího důvodu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání vyhovující ustanovení nalezl. Dovolatel totiž mimo jiné namítá, že odvolací soud se při řešení otázky dobré víry žalobce jako předpokladu nabytí vlastnického práva od nevlastníka podle ustanovení obchodního zákoníku (, zrušeného ke dni 1. ledna 2014, dále též jen „obch. zák.“) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. (jenž je, stejně jako i ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách).

V tomto rozsahu (a pouze v něm) dovolání splňuje obligatorní náležitosti umožňující posoudit jeho přípustnost. Dovolatelem takto nastolená otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejím vyřešení ve skutečnosti nezávisí a není tak splněna základní z podmínek stanovených v

Závěr o tom, že žalobce byl v dobré víře, pokud jde o vlastnické právo prodávajícího, popř. o jeho oprávnění zbožím nakládat za účelem jeho prodeje, k němuž se upíná vymezený předpoklad přípustnosti dovolání, učinil odvolací soud toliko podpůrně. Primárně založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce nabyl dřevní hmotu od jejího vlastníka (ať již přímo od Ing. B. či přeprodejem přes společnost TEN O´ CLOCK s. r. o.). Tento závěr odvolacího soudu sice dovolatel rovněž kritizuje (byť ne zcela důsledně, neboť v rámci své argumentace vychází z vlastnictví Ing. B. jako z nepochybné skutečnosti), nečiní tak však způsobem odpovídajícím ustanovení , nehledě na to, že jeho námitky jsou výlučně skutkového charakteru, přičemž v dovolacím řízení podléhajícím procesní úpravě účinné od 1. ledna 2013 nelze skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů za žádných okolností zpochybnit. Stran řešení otázky, zda prodávající byl vlastníkem zboží, proto obsah dovolání (absence vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání) neumožňuje posoudit jeho přípustnost. Pak ovšem nelze shledat přípustným dovolání v otázce dobré víry žalobce, neboť její řešení by mělo význam (rozhodnutí odvolacího soudu by na něm záviselo) pouze v tom případě, že by byl úspěšně zpochybněn právní závěr o vlastnickém právu prodávajícího.

V té části dovolání, v níž je zpochybňován závěr odvolacího soudu o nedostatku dobré víry žalovaného (dovolatele), dovolání obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením neobsahuje, neboť vymezení toho, v čem dovolatel stran této otázky spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích ustanovení , nelze v dovolání nalézt.

Pro případ, že by snad bylo lze vztáhnout dovolací argumentaci k řešení otázky dobré víry na straně žalobce též na otázku dobré víry dovolatele, Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud se při řešení této otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Nejvyšší soud totiž v rozsudku ze dne 12. prosince 2007, sp. zn. , při výkladu ustanovení § 446 obch. zák. dovodil (v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu, srov. např. jeho usnesení ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 30/2001, sešit č. 23/2001, nález ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod číslem 110/2003, sešit č. 31/2003, a nález pléna ze dne 13. června 2006, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 119/2006, sešit č. 41/2006, a pod číslem 452/2006 Sbírky zákonů), že tato norma na kupujícího klade přísné nároky, je proto nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalobci tak náleží mimosmluvní odměna v částce 7.620,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 5, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, neboť úkon byl učiněn 23. dubna 2014, (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 1.663,20 Kč, která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 9.583,20 Kč je dovolatel povinen žalobci zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. října 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu