Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3205/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ J. H. a b/ Dr. A. L., P., zastoupených JUDr. Vladimírou Šaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Blanická 845/9, proti žalované J. A., P., zastoupené JUDr. Marií Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Radhošťská 1546/24, o zaplacení částky 117.433,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2014, č. j. -118, takto:

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobců (dovolatelů) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2014, č. j. -118 (k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila), odmítl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – viz čl. II bod 2. (dále jen „“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili ( ). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považují pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V tomto ohledu v dovolání sice uvedli, že

„je podáváno v souladu s ust. “

, avšak vzápětí již jen dodali, že

„napadené rozhodnutí má … po právní stránce zásadní význam … “

a že

„dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“.

K prvně uvedenému dovolací soud konstatuje, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti , nelze ve vztahu k přípustnosti dovolání argumentovat jeho zásadním právním významem, neboť dovolání již musí vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek ve znění účinném od 1. ledna 2013. K posléze uvedenému pak dovolací soud dodává, že ani takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti není dostačující, neboť nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení Vyjádřeno jinak, z okolností, z nichž dovolatelé usuzovali na přípustnost dovolání, nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Pro úplnost zbývá dodat, že případy zmíněné pod body 3/ a 4/) míří na situace, kdy je zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu či kdy dovolací soud se má v dovolacím řízení odchýlit od (svého) právního názoru vyjádřeného v jeho (dřívějším, resp. dřívějších) rozhodnutích (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů); nejde tedy o odchýlení od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v dovoláním napadeném rozhodnutí, jak se snad mylně domnívali dovolatelé. Ostatně okolnost, že dovolatelé nesouhlasili s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle a 3 ; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nelze ani opomenout, že dovolatelé v dovolání uplatnili rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, a to zejména prostřednictvím skutkových námitek.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a 3 a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátkou nelze za účelné považovat především pro jeho stručnost; navíc se v něm žalovaná pouze ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, omezila se na strohé konstatování, že „dovolání není přípustné, neboť předmětem dovolání není žádná otázka zásadního právního významu“, a navrhla, aby dovolání bylo „zamítnuto“.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu