Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1082/2014

3 Tdo 1082/2014-21

U S N E S E N Í

E. J.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 4. 12. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal obviněný E. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. ze dne 27. 3. 2014 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti učiněném podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a jinak jej ponechal nezměněn.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný E. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v rámci přečinu, kterým byl uznán vinným, bylo jeho jednání shledáno jako nedání přednosti v jízdě a takto porušení důležité povinnosti uložené mu (jako řidiči motorového vozidla) zákonem. Dovolatel však namítl, že v daném případě o nedání přednosti v jízdě nešlo. To proto, že nedání přednosti v jízdě lze spatřovat pouze v tom, že poškozený v důsledku nenadále vzniklé situace v provozu již není na tuto schopen objektivně reagovat a není tak schopen střetu zabránit. Dodal, že ze skutkových zjištění učiněných soudy nelze dovodit závěr, že dovolatel poškozenou ohrozil nedáním přednosti v jízdě, ale naopak lze dospět k závěru, že ji nanejvýše pouze omezil. To proto, že do jízdního pruhu, ve kterém se pohybovala na kole poškozená, svým vozidlem zasáhl jen částečně, nejvýš do jeho poloviny a že poškozená mohla (při plné pozornosti) úpravou své jízdy střetu zabránit. S ohledem na uvedené tak nebylo možné shledat porušení důležité povinnosti, jako základního znaku skutkové podstaty označeného přečinu. Pouhé označení jednání dovolatele soudy za nestandardní takto nestačí, stejně jako konstatování, že ostatní účastníci silničního provozu nejsou povinni na takové jednání reagovat. Takové jednání dovolatele soudy povýšily na porušení zmíněné důležité povinnosti a nezabývaly se tím, že poškozená mohla na vzniklou situaci adekvátně reagovat. Namítl, že soudy vycházely pouze ze závěrů soudního znalce, které nekriticky převzaly a nikoli ze všech ve věci učiněných skutkových zjištění v jejich vzájemné souvislosti. Zopakoval, že reagoval na vzniklou dopravní situaci (na chodce vcházející na přechod pro ně určený) a tím, že poškozené vytvořil částečnou překážku, neporušil zmíněnou důležitou povinnost, protože pouze reagoval na vzniklou situaci v dopravním provozu, když jinou možnost než zastavit před chodci (a nesrazit je) neměl. Totéž měla učinit i poškozená, která tak nejednala, protože se nevěnovala náležitě vzniklé dopravní situaci. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. napadené (citované) rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i související (citované) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a současně podle § 265m odst. 1 věty první tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem a „zprostil odsouzeného obžaloby v plném rozsahu“.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatel opakuje své námitky tak, jak je již uplatnil od samého počátku trestního řízení. Dodala, že je možno plně souhlasit s názorem odvolacího soudu, který vycházel ze znaleckého posudku znalce z oboru silniční dopravy Ing. Manďáka. Ten ve svém znaleckém posudku uvedl, že při zahájení jízdy z odbočovacího jízdního pruhu dovolateli nic nebránilo v rozhledu a zjištění, že ve stejném směru při najíždění do křižovatky se mohou na přechodu pro chodce po jeho levé straně chodci také pohybovat. Stejně tak mu nebránilo nic v tom, aby po najetí do křižovatky zjistil, že chodci přecházejí také z jeho protisměru, a proto vůbec neměl zahájit odbočovací manévr a pouze si měl najet do označené křižovatky. Protože si takovým postupem nepočínal, porušil tak důležitou povinnost uloženou mu podle zákona tak, jak to vyžaduje skutková podstata přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Má takto za to, že (citovaná) rozhodnutí ve věci nejsou zatížena vadou, kterou by bylo nutné napravit cestou dovolání. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se však nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že v jeho (popsaném) jednání nelze spatřovat porušení důležité povinnosti, která mu byla uložena (jako řidiči) podle zákona. Vznesená námitka byla uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněnou. To proto, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily, k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Správně tak vycházely zejména z výpovědi poškozené L. S. a lékařských zpráv o jejím zranění i ze závěrů znaleckého posudku znalce z oboru silniční dopravy Ing. Ladislava Manďáka, když současně vysvětlily, proč nedaly víru dalšímu znaleckému posudku znalce z oboru silniční dopravy RNDr. Miroslava Skácela. Porušení zmíněné důležité povinnosti potom právem shledaly v porušení , c) , o silničním provozu, zejména však , odst. 5 citovaného zákona, kdy řidič při odbočování na křižovatce musí dávat znamení o změně směru jízdy a musí dbát zvýšené opatrnosti, přičemž řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům a podle tohoto zákona dát přednost v jízdě znamená i povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy. Právě jmenovaná ustanovení citovaného zákona dovolatel důsledně nerespektoval a přivodil dopravní nehodu s uvedeným zraněním poškozené. Jeho tvrzení, že to byla právě poškozená, která svým způsobem jízdy dopravní nehodu (a své zranění) způsobila, potom ve světle již uvedených skutečností neobstojí. Je tak namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného zjevně plyne, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle písm.

l

) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. září 2014

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka