Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3156/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Warren Partners, a. s., se sídlem v Praze 6 – Bubeneč, Čs. armády 820/35, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25774051, zastoupené JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, PSČ 110 00, proti žalované CEZTel, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 25107950, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem Ph.D., LL. M, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 29.700.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. -951, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. června 2011, č. j. -893 zamítl žalobu o zaplacení částky 29.700.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.), výši znalečného (výrok III.) a o vrácení zálohy na znalečné (výrok IV.).

Jde přitom v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudky ze dne 25. února 2003, č. j. -77, a ze dne 9. října 2008, č. j. -587 (ve znění usnesení ze dne 17. března 2009, č. j. -645), jimiž soud prvního stupně taktéž žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení, zrušil k odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 7. ledna 2005, č. j. -120, a ze dne 14. ledna 2010, č. j. -662.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, změnil jej ve výrocích II., III. a IV (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu – a to výslovně proti všem výrokům – podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „“), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV., a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle (srov. část věty za středníkem ), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Z uvedeného důvodu nelze na přípustnost dovolání usuzovat z námitek, jimiž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami, jež mohly vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci (neprovedení navržených důkazů, nevypořádání se s argumenty obsaženými v odvolání), ani z výhrad směřujících proti učiněným skutkovým zjištěním.

Dovoláním zpochybňovaný závěr, podle něhož odvolací soud není vázán právním názorem, který vyjádřil v předchozím kasačním rozhodnutí, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2013, sp. zn. , které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani otázka, zda lze účinnost smlouvy vázat na zaplacení kupní ceny. Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 7. února 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006, pod číslem 89, nelze odložit účinnost celé smlouvy o převodu obchodního podílu ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoli plněním ze smlouvy. Smlouva by tudíž nikdy nenabyla účinnosti. Uvedené závěry, jež odvolací soud (co do výsledku) respektoval, se přitom plně prosadí i pro smlouvu o úplatném převodu cenných papírů.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. března 2013) podle bodu 7 a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013, ve výši 56.480,- Kč a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 11.860,80 Kč podle tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 68.340,80 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. září 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu