Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1011/2014

33 Cdo 1011/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně PaedDr. E. B., zastoupené Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, proti žalované AMANDA, stavební s. r. o. se sídlem v Praze 5, Pod Hájem 1541/9, identifikační číslo 27407331, zastoupené Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Řevnicích, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 24, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně PhDr. P. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, o 107.100,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. října 2012, č. j. -101, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 107.100,- Kč, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle (dále jen „ “), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Má zato, že právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v obecné čtyřleté promlčecí době podle obchodního zákoníku, a nikoli podle . Dále prosazuje názor, že subjektivní promlčecí doba začala běžet až 23. 11. 2011, kdy se dozvěděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na její úkor obohatil. Podle dovolatelky je dovolání přípustné rovněž pro řešení otázky, zda ujednání mandátní smlouvy o konci její účinnosti způsobí, že po tomto datu vznikne nový smluvní vztah původních účastníků smlouvy, přestože se nemění předmět smlouvy a účastníci se chovají tak, jako kdyby původní mandátní smlouva byla nadále účinná, jakož i pro řešení otázky aplikace , (dále jen „obč. zák“.), a vzniku práva mandatáře na odměnu, jestliže činnost, k níž se zavázal, nevykonával řádně nebo opožděně a způsobil navíc mandantovi škodu. Poslední právní otázkou, je to, jaká kritéria musí spotřebitelská smlouva splňovat, aby bylo možné vyloučit existenci pochybností o jejím obsahu ve smyslu obč. zák.

Podle , , ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 2. - dále opět jen „ “), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na dovolatelkou vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle přípustné.

Odhlédnuto od shora uvedeného, nelze pominout, že ustanovení vyžaduje, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť jde podle o obligatorní náležitost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Argument, podle kterého se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se při jejím řešení odvolací soud odchyluje. Takový údaj se ovšem z dovolání nepodává ( ).

Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Václav D u d a

předseda senátu