Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2282/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné společnosti PPF B1 B. V., s. r. o., se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému R. H., zastoupenému JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, pro částku 6.800,82 Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Karla Urbana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – město, Minská 54, pod sp. zn. 97EX 10 974/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni, z 12. prosince 2011, č.j. -147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. července 2011, č.j. 97 EX 10974/10, jímž soudní exekutor částečně – do částky 3.200,- Kč – podle , tedy k návrhu oprávněné, zastavil exekuci nařízenou k vymožení částky 6.800,82 Kč s příslušenstvím. Krajský soud uzavřel, že uplatnila-li oprávněná podáním z 27. června 2011 návrh pouze na částečné zastavení exekuce, pak – byť z dalšího podání z 13. října 2011 plyne, že vymáhaná pohledávka byla zaplacena v celém rozsahu včetně příslušenství – mohl přezkoumat důvodnost návrhu pouze v rozsahu navrženém, tedy v částce 3.200,- Kč.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , aniž však vysvětluje, pro řešení které právní otázky by napadené rozhodnutí mělo mít zásadní právní význam, povinný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jelikož „oprávněná společnost v podstatě neexistuje ani neexistovala“. Rozhodnutí je podle povinného nesprávné i proto, že exekuce byla zastavena pouze do částky 3.200,- Kč, tedy částečně, ačkoli vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím byla uhrazena zcela.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Povinný však žádnou konkrétní právní otázku, pro jejíž řešení by napadené rozhodnutí mělo mít zásadní právní význam neoznačil. V daném případě je dovolání nepřípustné také proto, že nelze podat úspěšné dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno (v souzené věci o zbývající částce, tedy rozdílu mezi částkami 6.800, 82 Kč, pro niž byla exekuce nařízena, a 3.200,- Kč, pro kterou byla exekuce částečně zastavena). Obecně platí, že pojmově není možno uvažovat ani o odvolání (a tedy i dovolání) proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , případně , nebo z literatury např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1126 s.). Podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí, případně výroku či jeho části ( je zpravidla namístě posoudit jako návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí. V souzené věci by však beztak doplňující usnesení vydáno být nemohlo, neboť návrh na jeho vydání do patnácti dnů od doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům řízení podán nebyl ( ve spojení s ustanovením ).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a 2, a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1500,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( věty první, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (viz nález pléna Ústavního soudu ze 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb., a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu z 15. května 2013, sp. zn. ), jakož i DPH 21%.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu