Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3491/2013

U S N E S E N Í

G. F.

1) M. M.

, zastoupené JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 45, a

2) nezletilé A. M.

(dříve A. A. M.), zastoupené Městským úřadem ve Strakonicích, jako opatrovníkem, se sídlem Velké náměstí 5, o určení otcovství, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. května 2013, č. j. -173, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

nahradit první žalované na nákladech dovolacího řízení 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jitky Třeštíkové, advokátky se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 45.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl rozsudkem ze dne 10. září 2012, č. j. -137, žalobu, kterou se žalobce G. F. domáhal určení, že je otcem druhé žalované nezletilé A. M., z první žalované, matky M. M.

Ze spisu se podává, že řízení o určení otcovství žalobce G. F. k nezletilé předcházelo řízení o popření otcovství M. M., k nezletilé zahájené na návrh Nejvyšší státní zástupkyně. Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 29. července 2010, č. j. -114, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2011, č. j. -159, určil, že M. M. není otcem druhé žalované. Oba uvedené rozsudky však Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Nejvyšší soud v rozsudku uvedl, že nelze trvat na bezpodmínečném souladu biologického a právního otcovství, ale je třeba posuzovat nejlepší zájem dítěte, který v daném případě vyžaduje zachování vazby mezi druhou žalovanou a matrikovým otcem M. M. Nejvyšší státní zástupce vzal následně žalobu zpět a Okresní soud ve Strakonicích jako soud prvního stupně proto řízení usnesením ze dne 14. srpna 2012, č. j. -215, zastavil.

Právě s ohledem na výsledek předchozího řízení o popření otcovství soud prvního stupně v projednávané věci dospěl k názoru, že žalobce nemůže být určen jako otec druhé žalované. Soud prvního stupně uvedl, že otcovství může být určeno soudem podle ustanovení , o rodině (dále jen „“) pouze v případě, že otcovství nebylo určeno na základě tzv. první domněnky otcovství ( zákona o rodině) nebo druhé domněnky otcovství ( zákona o rodině). Za situace kdy otcovství k druhé žalované bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů podle zákona o rodině a v předchozím řízení nebylo popřeno, nezbylo, než žalobu žalobce na určení otcovství zamítnout.

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. května 2013, č. j. -173, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, když uvedl, že žalobce nemůže být v tomto sporu úspěšný v situaci, kdy existuje jiný muž, který je zapsán jako otec v rodném listu druhé žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) řádné a včasné dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení , (dále jen „“). Dovolatel ve svém podání uvádí, že z genetického hlediska je prokázané, že je otcem druhé žalované a že o ní odjakživa projevuje zájem. Uvádí, že orgány demokratické společnosti nemohou být překážkou, aby dítě poznalo svého otce, neboť to je v nejlepším zájmu dítěte. Dovolatel se domnívá, že jde o porušení lidských práv plynoucích zd a Úmluvy o právech dítěte, a to jak jeho, tak druhé žalované.

K dovolání se prostřednictvím právní zástupkyně vyjádřila první žalovaná. Ve svém podání ze dne 23. října 2013 uvedla, že dovolání žalobce je zmatečné, není z něj zřejmé, jakou důležitou otázkou by se vůbec Nejvyšší soud měl zabývat a navrhla proto, aby dovolací soud dovolaní zamítl, případně odmítl.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 3. května 2013, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo

- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel se ve svém podání odkazuje na ustanovení , aniž by však specifikoval, která ze čtyř možných okolností má být dle jeho názoru naplněna. Dovolatel neodkazuje na žádnou relevantní judikaturu, se kterou by dovoláním napadené rozhodnutí mělo být v rozporu, ani na nejednotná rozhodnutí dovolacího soudu, neformuluje otázku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, ani neuvádí, od jaké své rozhodovací praxe by se měl dovolací soud odchýlit. Dovolání se ve značné části navíc zabývá řízením o popření otcovství, které není předmětem tohoto řízení a jehož navíc nebyl dovolatel ani účastníkem. Dovolacímu soudu není jasné, z jakého důvodu by dle dovolatele mělo být dovolání přípustné tím spíš, že se soudy držely právního názoru vysloveného v rozsudku dovolacího soudu ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 102/2012, který s projednávanou věcí bezprostředně souvisí a s nímž je dovolatel nepochybně seznámen. Není tak naplněna podmínka, kterou stanoví ustanovení , tedy že dovolání musí obsahovat vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( a ).

V souzené věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2014

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu