Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3390/2012

29 Cdo 3390/2012

U S N E S E N Í

Statutárního města Liberec

P. H.

, PSČ 460 14, zastoupenému JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, o nahrazení projevu vůle žalovaného, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. července 2012, č. j. -239, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 5. prosince 2006, č. j. -140, uložil žalovanému povinnost učinit společně se žalobcem prohlášení vlastníka budovy (ve znění specifikovaném ve výroku) podle , o vlastnictví bytů (výrok I.), povinnost uzavřít smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu na specifikovaných pozemcích (výrok II.) a povinnost uhradit žalobci hodnotu převáděného spoluvlastnického podílu (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

Usnesením ze dne 6. května 2008, č. j. -199, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zastavil (pro zpětvzetí odvolání) odvolací řízení o odvolání žalovaného proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně I., II. a III. a změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Usnesením ze dne 25. května 2011, č. j. -204, Okresní soud v Liberci opravil k návrhu žalobce rozsudek ze dne 5. prosince 2006, č. j. -140, ve výroku II. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesení soudu první stupně potvrdil usnesením ze dne 21. září 2011, č. j. -214.

Žalovaný podal opětovně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 12. července 2012, č. j. -239, tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. tak, že se žaloba zamítá (první výrok), zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného proti I. výroku rozsudku soudu prvního stupně pro překážku věci rozhodnuté podle , odst. 5 a , (dále též jen „ “) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , a c) jako nepřípustné.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. ).

Brojí-li dovolatel i proti prvnímu (měnícímu) výroku napadeného rozsudku ve věci samé (jímž byla žaloba částečně zamítnuta), napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v jeho prospěch; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.

Dovolání proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu pak není objektivně přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních až

Podle dovolání není přípustné již proto, že napadenými výroky odvolací soud nerozhodoval ve věci samé.

Podle , ani pak dovolání není přípustné proto, že je nelze podřadit pod žádný z tam vymezených případů (ve vztahu k dovolání proti třetímu výroku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu