Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3089/2014

30 Cdo 3089/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: Ing. I. Š., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28/559, Praha 2, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1, o zaplacení 8,236.931,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, č. j. - 269, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 8,236.931,- Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku co do částky 179.779,- Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně ohledně částky 8,236.931,- Kč s příslušenstvím.

Rozhodnutí odvolacího soudu se v rozsahu napadeném dovoláním týká dílčích nároků na náhradu škody, přičemž všechny tyto nároky byly zamítnuty z důvodu neprokázání příčinné souvislosti mezi uplatněnými nároky a nezákonnými rozhodnutími, když tuto nebylo možno dovodit ani z doplněných tvrzení po výzvě soudu podle a 3 Za této situace se odvolací soud nezabýval otázkou vzniku škody.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání s odkazem na ustanovení v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou však blíže nevymezuje a kterou měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyřešit odchylně od dovolacího soudu v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. , čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatel konkrétně poukázal na svůj nárok na ušlý zisk z odměny jednatele ve výši 1,800.000,- Kč s příslušenstvím. Podle dovolatele je dán důvod dovolání podle spočívající v nesprávném právním posouzení věci, když oba soudy nesprávně právně posoudily výpověď svědka T. P. k důvodům odvolání žalobce z funkce jednatele a ředitele společnosti PAPÍROVÍ DRACI s. r. o., když ji vztáhly pouze na ukončení mandátní smlouvy žalobce a nikoliv i na důvody pro rozhodnutí o likvidaci společnosti. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud v uvedeném rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a současně vyslovil závazný právní názor, že soud prvního stupně je povinen vyslechnout svědka T. P. k tomu, zda se jeho původní výpověď vztahuje i na důvod, proč bylo rozhodnuto nejen o odvolání žalobce, ale i o vstupu společnosti do likvidace.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Podané dovolání trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( ), když z obsahu podaného dovolání není patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vlastně jde. Dovolatel pouze odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. , kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012), jehož přípustnost dovozovala dovolatelka ze zásadního právního významu právní otázky objasnění pojmu ušlého zisku. Na otázce ušlého zisku však v nyní projednávané věci rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť tento se existencí a případnou výší škody vůbec nezabýval, když důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání příčinné souvislosti. Neprávnost právního posouzení příčinné souvislosti dovolatel v dovolání nijak nevymezuje.

Pokud dále dovolatel namítá nesprávné právní posouzení výpovědi svědka, tak v podstatě soudům vyčítá nesprávný postup při provádění dokazování a hodnocení důkazů, tedy vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ), k takovým vadám řízení však dovolací soud může přihlédnout pouze v případě, je-li dovolání přípustné ( až 238a ).

Na tomto základě dovolací soud postupem podle dovolání odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. září 2014

JUDr. František I š t v á n e k předseda senátu