Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2854/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené JUDr. Petrem Kybicem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Plzni, Náměstí Republiky 204/30, PSČ 301 00, proti žalovanému M. K., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2012, č. j. -202, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 12. srpna 2011, č. j. -118, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. srpna 2010, č. j. -25, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 780.000,- Kč s 6% úrokem od 19. června 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2.600,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že podpis výstavce na směnce vlastní, o jejíž zaplacení v dané věci jde (dále též jen „sporná směnka“), je pravým podpisem žalovaného. Přitom zdůraznil, že uvedený závěr vyplývá ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní Mgr. Ninou Trojanovou, podle něhož žalovaný směnku (jako její výstavce) nejen podepsal, ale napsal na ni rovněž další údaje blíže identifikující osobu výstavce (jméno a příjmení, datum narození a adresu jeho bydliště). Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem pak odvolací soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný „nedostatečně spolupracoval se znalkyní, pokud jí poskytl vzorky svého písma, jež nebyly spontánně vyhotoveny“, což by nepochybně neučinil, „kdyby byl přesvědčen o tom, že jeho podpis v předmětnéě není pravý“.

Pro posouzení otázky pravosti podpisu žalovaného na směnce měl konečně odvolací soud za právně bezvýznamnou výhradu žalovaného, podle níž ani fakticky nemohl (z důvodů, jež uvedl v průběhu řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu) podepsat spornou směnku v den a v místě jejího údajného vystavení (tj. 18. března 2009 v K.). Potud zdůraznil, že ve „směnečné judikatuře“ není pochyb o tom, že směnka nemusí být vystavena v den, který je uveden jako den jejího vystavení na směnečnéě, přičemž skutečnosti nemusí odpovídat ani místo vystavení směnky (v této souvislosti odkázal např. na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. , který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). I kdyby tedy žalovaný prokázal tvrzenou nemožnost podepsat spornou směnku v K. v den jejího vystavení, nic by to neměnilo na tom, že mohl směnku podepsat kterýkoliv jiný den, příp. se tak mohlo stát i v jiném místě než v K. (tj. v místě označeném jako místo vystavení sporné směnky).

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , (dále jen „“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jakkoli dovolatel co do dovolacích důvodů poukazuje (jen) na ustanovení , polemikou se závěrem odvolacího soudu o nedůvodnosti námitky, podle níž žalovaný spornou směnku nepodepsal, ve skutečnosti zpochybňuje správnost skutkového zjištění ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce, tj. uplatňuje (nepřípustně) dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení usuzovat nelze. Přitom dovolatel brojí proti hodnocení důkazu znaleckým posudkem znalkyně Mgr. Niny Trojanové, jak jej provedly soudy nižších stupňů, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle ustanovení

Pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení jsou bezvýznamné i námitky dovolatele, jimiž vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Vytýkaná vada (jež měla spočívat v tom, že odvolací soud neprovedl žalovaným navržené důkazy) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně zřejmé, z jakých důvodů tyto důkazy nebyly provedeny [důkazy navržené k tomu, že žalovaný spornou směnku nemohl podepsat v den a v místě jejího údajného vystavení, měl odvolací soud – se zřetelem k tomu, že údaje na směnce nemusí odpovídat skutečnosti – za „nevýznamné“ pro prokázání tvrzení, že spornou směnku žalovaný nepodepsal (k otázce pravdivosti údaje data vystavení směnky pak srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. )].

K právu soudu rozhodnout o tom, které z navrhovaných důkazů provede, v obecné rovině srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Konečně zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, podle nichž závěr, že „k platnosti směnky plně postačuje, pokud údaje v ní uvedené jsou možné, nikoli opírající se o pravdivá vyjádření“ (vyslovený podle dovolatele v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ), je „neadekvátní“. Žalovaný totiž žádné výhrady k platnosti sporné směnky ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuplatnil a nebylo proto – se zřetelem ke koncentraci řízení o námitkách (srov. ustanovení , 4 ) – ani možné se otázkou platnosti sporné směnky (z pohledu pravdivosti údajů v ní obsažených) při rozhodování o tom, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti, zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. září 2012), která podle ustanovení bodu 6. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí (z tarifní hodnoty ve výši 886.626,04 Kč – viz advokátního tarifu) částku 11.860,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu). Celkem tak činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 12.160,- Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Jiří Z a v á z a l

předseda senátu