Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1493/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. M. a b) H. M., zastoupených Mgr. Petrem Filipi, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalovaným: 1) České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, IČO: 00020478,a 2) České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, IČO: 60162694, s adresou pro doručování: Ministerstvo obrany, Agentura pro právní zastupování, poštovní přihrádka 154, náměstí Svobody 471, Praha 6, o vydání náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2011, č. j. -171, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Okresní soud Praha – východ (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. -102, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vydání náhradního pozemku o výměře 3.859 m2, odpovídajícího charakterem pozemkům parc. č. 989/6 a parc. č. 995/13 v k. ú. J. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 14. července 2011, č. j. -171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o (dále jen „“) a uplatňují přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Mají za to, že odvolací soud nesprávně vyložil konstrukci a podmínky vydání náhradních pozemků. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) se k dovolání nevyjádřila a žalovaná 2) navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. července 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobců podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo

bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

V dané věci přichází do úvahy přípustnost dovolání žalobců jen podle , podle kterého může být dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měly dovolatelky právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jimi podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání.

Dovolatelé žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

V dané věci se žalobci domáhali vydání náhradního pozemku „analogicky“ podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“). Tvrdili, že jim byla způsobena majetková křivda, neboť byli zbaveni možnosti vykonávat svá vlastnická oprávnění ke shora uvedeným pozemkům v k. ú. Jirny tím, že k nim bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch Ministerstva obrany k zajištění obrany státu a nyní jsou omezeni v jejich užívání tím, že je na nich vyhlášeno pásmo hygienické ochrany vodních zdrojů druhého stupně. Domnívají se, že by jim měla být za znehodnocené pozemky poskytnuta náhrada, neboť jde o obdobnou situaci jako při vydávání náhradních pozemků v restitučním řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že pozemky „nepřešly na stát v uvedeném rozhodném období žádným ze způsobů uvedených v ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) až k) zákona o mimosoudních rehabilitacích a stát je ani nepřevzal bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích“. Jestliže odvolací soud na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobcům nevznikla žádná majetková křivda ve smyslu restitučních předpisů, a nemohou se tedy domáhat vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě, je jeho rozhodnutí správné a je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Dovolací soud ve své konstantní judikatuře zastává názor, že přechodem věci na stát ve smyslu ustanovení zákona o půdě se nemusí ve všech případech rozumět přechod vlastnického práva; totiž v tomto ustanovení nepoužívá dikce, že přešlo vlastnictví nebo vlastnické právo původního vlastníka na stát nebo právnickou osobu, ale že přešla věc (nemovitost). Tak např. v rozsudku ze dne 25. března 1997, sp. zn. , vyslovil dovolací soud názor, že pro posouzení, zda má být použito v dané věci zákona o půdě, není rozhodující, zda na stát nebo právnickou osobu přešlo vlastnické právo k nemovitosti, nebo došlo k jejímu přechodu na stát nebo právnickou osobu cestou faktického odnětí.

Jestliže však nedošlo ani k přechodu vlastnického práva, ani k přechodu předmětných pozemků na stát formou jejich faktického odnětí, není dán nárok podle zákona o půdě na jejich vydání či na vydání náhradních pozemků.

Správný je i závěr odvolacího soudu, že omezení užívání pozemků jejich zařazením do pásma hygienické ochrany vodních zdrojů nezakládá nárok žalobců na vydání náhradního pozemku, pouze možnost domáhat se náhrady finanční.

Podle , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013, za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění () k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.

Náhradu tedy chápe zmíněné ustanovení vodního zákona jako náhradu finanční (jednorázová náhrada), nikoli jako náhradu ve formě náhradního pozemku.

Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dovolání žalobců podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2014

Mgr. David Havlík předseda senátu