Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 910/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Centrum nezávislé kultury Palác Akropolis, a. s., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1548/27, IČO 41195230, zastoupené Mgr. Matějem Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1246/1,proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek Víta Nejedlého č. p. 1547, Praha 3, se sídlem v Praze 3, Víta Nejedlého 3/1547, IČO 26511592, zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 10, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012, č. j. -90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 2. 2012, č. j. -72 (po té, co jeho předcházející usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. -29, jímž žalobu zamítl, zrušil odvolací soud usnesením ze dne 4. 9. 2009, č. j. -39), vyslovil neplatnost článku V. 2. stanov Společenství vlastníků jednotek Víta Nejedlého č. p. 1547, přijatých na shromáždění vlastníků jednotek konaném dne 28. 11. 2006 (odstavec I. výroku), „co do zbytku“ žalobu zamítl (odstavec II. výroku) a rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení se žádnému z účastníků nepřiznává (odstavec III. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 11. 2012, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. V odstavci II. výroku ho „změnil“ tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek Společenství vlastníků jednotek Víta Nejedlého č. p. 1547, Praha 3 ze dne 28. 11. 2006 o schválení stanov (dále jen „Rozhodnutí shromáždění“); dospěl k závěru, že žalobkyně podala žalobu na určení jeho neplatnosti po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené v , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), neboť shromáždění se konalo dne 28. 11. 2006, a žaloba byla podána až dne 29. 8. 2007. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. tak, že žalobu na určení neplatnosti Rozhodnutí shromáždění zamítl, podala žalobkyně dovolání.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny , .

Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu pouze v části, v níž – shodně se soudem prvního stupně – zamítl žalobu na určení neplatnosti Rozhodnutí shromáždění. Ač tento výrok označil odvolací soud jako „měnící“, jde (podle jeho obsahu) v této části o rozhodnutí potvrzující, a proto proti němu není dovolání přípustné podle Dovolání není přípustné ani podle (soud prvního stupně ve svém dřívějším rozhodnutí, které zrušil odvolací soud, nerozhodl jinak – vždy žalobu zamítl) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Námitky dovolatelky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle přípustnost dovolání nezakládají.

Závěr odvolacího soudu, že platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků jednotek (dále jen „shromáždění“) lze přezkoumat k návrhu vlastníka jednotky jen podle ustanovení věty třetí a čtvrté ZVB, a že ustanovení věty třetí ZVB brání tomu, aby byla platnost usnesení přijatých shromážděním posuzována v jiném řízení (nelze ji proto posuzovat ani v řízení o žalobě podle ustanovení ) je v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souladu s judikaturou je i jeho závěr, že právo obrátit se na soud se žalobou proti usnesení přijatému shromážděním je omezeno (s ohledem na zachování právní jistoty společenství a vlastníků jednotek, jakož i třetích osob), jak z hlediska osobního, tak i z hlediska věcného a časového, uplatnit je může jen přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze tehdy, jde-li o důležitou záležitost (omezení věcné) a pouze do uplynutí prekluzivní lhůty šesti měsíců ode dne přijetí rozhodnutí (omezení časové) – viz odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud pak ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že za přehlasovaného vlastníka lze někdy považovat i vlastníka jednotky, který nebyl na shromáždění přítomen (srovnej např. rozsudek ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. ), a že podle ZVB lze rozhodnout i tehdy, jestliže se shromáždění v přiměřené době nesešlo, ačkoliv vlastník jednotky o jeho svolání požádal (srovnej např. rozsudek ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jde-li o časové omezení vlastníka jednotky pro podání žaloby, pak zákon (věta čtvrtá ZVB) určuje lhůtu šesti měsíců ode dne přijetí rozhodnutí. Protože jde o lhůtu prekluzivní, objektivní, není významné, zda a kdy se vlastník jednotky o přijetí usnesení dozvěděl.

Nejvyšší soud neshledal, proč by se měl při řešení rozhodných právních otázek – omezení vlastníka jednotky k podání žaloby podle věta třetí, čtvrtá ZVB a možnost přezkoumat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním v řízení o žalobě podle – odchýlit od své ustálené judikatury. Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2014

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu