Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3710/2012

23 Cdo 3710/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně STEP, spol. s r.o., sesídlem v Praze 9 - Libeň, Malletova 1141, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 00674672, zastoupené JUDr. Jaroslavem Buriánkem, advokátem, se sídlem v Praze, Ovčí hájek 2159/16, proti žalovaným 1) Ing. R. D., 2) Ing. arch. V. D., oběma zastoupeným JUDr. Petrem Michalem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o zaplacení částky 20,577.159,70 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. -280, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 5. dubna 2011, č. j. -164, rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni částku 20.577.159,70 Kč s příslušenstvím (výrok I.), současně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni smluvní pokutu specifikovanou ve výroku II., současně rozhodl o zamítnutí žaloby v části, v níž se domáhala žalobkyně úroků z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 1.950.927,60 Kč od 11. 10. 2008 do 15. 10. 2008 a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1.950.927,60 Kč od 11. 10. 2008 do 15. 10. 2008 (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů účastníků (výrok IV. a V.).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 5. června 2012, č. j. -280, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu do části úroku z prodlení zamítl a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do části 20.577.159,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2009 do zaplacení (výrok I.). Odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do části uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty žalobu zamítl, potvrdil ji v části smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20.577.159,79 Kč od 1. 8. 2009 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků před soudy obou stupňů (výrok III.).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dne 8. října 2007. Ve smlouvě o dílo se strany mimo jiné dohodly, že vznik nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla bude vázán na žalobkyní vystavované a prvnímu žalovanému doručované faktury. K odvolacím námitkám žalovaných, že ujednání o zálohovém placení ceny díla na základě vystavovaných faktur podle provedených prací je v rozporu s ochranou spotřebitele a proto neplatné, odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně neřešil z právního hlediska otázku odpovědnosti za vady, neboť první žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení vad. Nadto podle odvolacího soudu ze strany prvního žalovaného nebyla uplatněna žádná tvrzení týkající se případné neplatnosti smlouvy. Odvolací soud k odvolacím námitkám žalovaných doplnil, že podřízení smluvního vztahu obchodnímu zákoníku samo o sobě neznamená zhoršení postavení nepodnikatele, v daném případě prvního žalovaného. Ze smlouvy o dílo nevyplynulo, že by v ní převážila práva žalobkyně jako podnikatele nad právy a povinnostmi prvního žalovaného jako nepodnikatele, respektive, že by v ní byly zneužívající klauzule podle . Případná nerovnost stran ve prospěch nepodnikatele v namítané úpravě odpovědnosti za vady by pak ani neznamenala neplatnost celé smlouvy, ale jen to, že ve smyslu ustanovení obchodního zákoníku by se odpovědnost za vady posuzovala podle zákona, který by byl ve prospěch nepodnikatele.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, v němž namítají, že závěry odvolacího soudu o nároku na zaplacení ceny díla a smluvní pokuty jsou nesprávné. Ve vztahu k přípustnosti dovolání žalovaní namítají, že dovolací soud by měl vyřešit otázku zásadně právního významu spočívající v tom, zda ve spotřebitelské smlouvě o dílo, podřízené dohodou režimu obchodního zákoníku, může být platně sjednán vznik nároku na cenu za dílo v dřívějším okamžiku, než stanoví obchodní zákoník v ustanovení § 548 odst. 1 ve spojení s § 554 odst. 1 a zda tedy vznik nároku na zaplacení ceny za dílo může ve spotřebitelské smlouvě předcházet okamžiku, kdy je spotřebiteli předáno řádně ukončené dílo bez vad. Podle dovolatelů je tato neplatnost ujednání v neprospěch spotřebitele neplatností absolutní, kterou jsou soudy se povinny zabývat bez návrhu. V předchozím řízení dovolatelé tvrdili a prokazovali, že s ohledem na § 548 odst. 1 obchodního zákoníku dosud nedošlo ke vzniku nároku na zaplacení ceny za dílo, vzhledem k jeho vadnému provedení. V rozporu s dispozitivní úpravou v neprospěch spotřebitele bylo ve smlouvě dohodnuto, že zhotovitel bude vystavovat měsíční faktury – daňové doklady podle soupisu provedených prací a dodávek odsouhlasených objednatelem a objednatel se zavazoval tyto faktury do 14 kalendářních dnů od doručení uhradit.

Dovolatelé namítají, že si strany dohodly povinnost zhotovitele předložit objednateli nejpozději do třetího dne následujícího měsíce soupis prací od změny v souladu se způsobem sjednaným ve smlouvě jako přílohu daňového dokladu – faktury a povinnost objednatele se k tomuto soupisu nejpozději do šestého dne měsíce následujícího po termínu fakturovaných prací vyjádřit. Pro případ, že se objednatel nevyjádří k soupisu provedených prací do šestého dne měsíce následujícího po termínu plnění fakturovaných prací, byla ve smlouvě stanovena fikce souhlasu objednatele. Podle dovolatelů v praxi opakovaně docházelo k tomu, že objednateli byly faktury doručovány až po uplynutí šestého dne měsíce následujícího po termínu plnění fakturovaných prací, případně vůbec neobsahovaly soupis provedených prací, případně tento soupis neodpovídal provedeným pracím a pro nepřehlednost byl tak v krátké třídenní lhůtě objednatelem nepřekontrolovatelný.

Žalobkyně se v podrobném vyjádření k dovolání obsahově vyjádřila tak, že dovolání považuje za nepřípustné, případně nedůvodné a rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný.

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnými osobami řádně zastoupenými advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , větu první, ), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolání není přípustné.

Namítají-li dovolatelé rozpor praxe doručování jednotlivých faktur proti smluvním ujednáním, kdy faktury měly být doručovány až po uplynutí šestého dne měsíce následujícího po termínu fakturovaných prací, případně vůbec neobsahovaly soupis provedených prací, respektive tento soupis neodpovídal provedeným pracím a byl tak nepřekontrolovatelný, zpochybňují skutková zjištění, které u dovolání přípustného podle nemají jako dovolatelé k dispozici.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí dovolatelé spatřují v posouzení, zda může být platně sjednán vznik nároku na cenu za dílo ve spotřebitelské smlouvě o dílo k dřívějšímu okamžiku, než stanoví obchodní zákoník v § 548 odst. 1 ve spojení s § 554 odst. 1 a zda tedy vznik nároku na zaplacení ceny za dílo může ve spotřebitelské smlouvě předcházet okamžiku, kdy je spotřebiteli předáno řádně ukončené dílo bez vad. Tím však dovolatelé ponechali stranou další důvod, pro který odvolací soud k jejich procesní obraně nepřihlédl, totiž že žalovaný neprokázal vady díla a tedy i v případě jiného právního posouzení předestřené otázky by žalovaní se svou procesní obranou nemohli být úspěšní.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání podle ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Zpochybnili-li proto dovolatelé pouze jeden ze závěrů odvolacího soudu, na nichž posouzení nároku žalobkyně spočívá, a druhý kritice nepodrobili, není jejich dovolání ve smyslu ustanovení přípustné (v podmínkách uplatněné procesní obrany srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. ).

Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání žalovaných podle ustanovení ve spojení s odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 52.540,- Kč ( , věty první, , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč ( citované vyhlášky), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 11.096,40 Kč, tedy celkem ve výši 63.936,40 Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu