Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4299/2013

26 Cdo 4299/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 5, IČO: 48030678, se sídlem Praha 5, V Cibulkách 22, zastoupeného JUDr. Blahoslavem Mazourkem, advokátem se sídlem Praha 10, Vyžlovská 2244/38, proti žalovanému R. Š., P., adresa pro doručování P., zastoupenému Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 640/45, o zaplacení částky 142.850,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. -62, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 6. 2011, č. j. -39, výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 64.459,- Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení, a výrokem II. zastavil řízení (pro částečné zpětvzetí žaloby) ohledně částky 78.391,- Kč s příslušenstvím; současně rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

K odvolání žalovaného (směřujícímu proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a proti souvisejícímu nákladovému výroku IV.) Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 6. 2012, č. j. -62, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“), změnil ho v nákladovém výroku IV. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (dále jen „výrok o nákladech odvolacího řízení“).

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti jeho potvrzujícímu výroku a výroku o nákladech odvolacího řízení) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení ve spojení s odst. 3 a uplatnil v něm dovolací důvod podle

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. června 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”) - srov. čl. II bod 7.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Při řešení otázky přípustnosti dovolání ( ) dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává rovněž proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k tomuto nákladovému výroku napadeného rozsudku není uplatněný dovolací důvod nijak obsahově konkretizován. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b), odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura). Navíc podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2012 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních a c) (ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky z 21. 2. 2012, sp. zn. ; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky z 6. 3. 2012, sp. zn. ). Podle však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud výslovně (ani mlčky) neřešil otázku, zda v daném případě jde o věc občanskoprávní či obchodněprávní, je proto – s ohledem na výši peněžitého plnění, o němž rozhodl napadeným (potvrzujícím) výrokem – zapotřebí zkoumat, zda se v souzené věci neprosadí omezení stanovené jako překážka přípustnosti dovolání pro věci obchodní v

V projednávané věci se žalobce domáhá zaplacení částky 64.459,- Kč s příslušenstvím z titulu úhrad za služby spojené s užíváním bytu ve vlastnictví žalovaného. Jde tak o spor vzniklý z jednání shromáždění společenství vlastníků ve smyslu ustanovení , neboť rozhodování o výši příspěvků členů společenství na správu domu a pozemku, jakož i o výši záloh na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb spadalo podle článku VII odst. 3 písm. f), g) a h) Vzorových stanov společenství vlastníků jednotek (příloha , jež bylo zrušeno k 1. 1. 2014 , ) do působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek. Nejvyšší soud přitom dovodil (viz usnesení z 26. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 45/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že řízení ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých ( ) je obchodní věcí ve smyslu ustanovení

Z řečeného vyplývá, že v posuzovaném případě dovolatel napadl potvrzující výrok, jímž odvolací soud rozhodl v obchodní věci ohledně částky 64.459,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení či c) , neboť ustanovení to výslovně vylučuje.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku), proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení (obsažené v napadeném rozsudku) o možnosti podat dovolání. Je tomu tak proto, že takovéto poučení přípustnost dovolání – nestanoví-li ji zákon – nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 140 v sešitě č. 7 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a , jakož i o skutečnost, že žalobci (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu