Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3329/2012

29 Cdo 3329/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce JUDr. Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 351/25, PSČ 186 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, o zaplacení 12.353,- EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2012, č. j. -122, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2012, č. j. -101, zamítl žalobu o zaplacení 12.353,- EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, natož pak otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, k řešení nepředkládá.

Namítá-li, že informace poskytnuté bankou byly zavádějící a neodpovídající, brojí proti opačným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, podle nichž byly podílové listy nabízeny s tím, že zajištění rizika do výše 20 % se vztahuje k podkladovému aktivu.

Proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu lze brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného v , který však dovolatel k dispozici nemá a k jehož přezkoumání dovolání postupem podle připustit nelze (srov. a ). Proto již Nejvyšší soud neposuzoval, zda námitky snášené dovolatelem lze dovolacímu důvodu podle podřadit (srov. v tomto směru např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Žádnou právní otázku pak nezahrnuje ani výtka, podle níž soudy „nedocenily“ okolnost, že žalovaná banka doporučila koupi podílových listů emitenta, který neměl oprávnění je nabízet na území České republiky. Odvolací soud se přitom s uvedenou skutečností vypořádal (viz odůvodnění napadeného rozhodnutí, strana 4); dovolatel však jeho závěry nenapadá a dovolacímu přezkumu je neotevírá (srov. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. ).

Konečně námitka, podle níž „žalobce měnil podmínky soutěže během jejího trvání“, se zjevně míjí se skutkovými i právními aspekty projednávané věci; žádnou otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, neotevírá a dovolání přípustným nečiní.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu