Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2087/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Energetické centrum Stráž, s. r. o., se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 203, identifikační číslo osoby 25 41 50 18, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, proti žalované SECURITAS ČR s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Pod Pekárnami 878/2, identifikační číslo osoby 43 87 20 26, zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, o zaplacení částky 428.871,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. -142, takto:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. -101, rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou mělo být žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 428.871,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze, rozsudkem shora uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně (I. výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále též jen „“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. Sbírky, kterým se mění Sbírky, ve znění pozdějších předpisů).

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak.

Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačuje. Zpochybňuje-li dovolatelka svými námitkami nesprávnou aplikaci procesního práva odvolacím soudem, a to ustanovení , je třeba uvést, že odvolací soud v řízení postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Odvolací soud tak důvodně považoval za správný procesní postup a z něj odvozený právní závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k prokázání vzniku škody a její výše, přestože byla soudem prvního stupně při jednání dne 30. března 2012 řádně poučena o nutnosti označit důkazy pro tvrzení, že „jí byla způsobena škoda ve struktuře a výši, jak tvrdila“. Dovolatelka se dále mýlí, domnívá-li se, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2012, sp. zn. . V tam projednávané věci se odvolací soud měl dopustit pochybení, když nerozlišil základ nároku od výše nároku v případně uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení. V nyní projednávané věci však žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně neprokázala samotný vznik škody ani její případnou výši. Jde tedy o odlišnou situaci a závěry citovaného rozhodnutí na nyní projednávanou věc nedopadají.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. září 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu