Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2798/2014

26 Cdo 2798/2014

U S N E S E N Í

A. F.

1/ M. U.

a

2/ V. U.

, zastoupeným Mgr. Josefem Balínem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 294/8, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2013, č. j. -162, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.598,- Kč k rukám JUDr. Vladislava Bílka, advokáta se sídlem v Klatovech I, Čs. legií 143, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaní zaplatili dlužné nájemné za období od května 2011 do prosince 2011 v celkové výši 60.000,- Kč za užívání

„domu v obci B., část obce S., a přilehlých (

blíže specifikovaných

)

prostor“

(dále jen „předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“), které jim pronajala na období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2011 nájemní smlouvou ze dne 1. ledna 2011.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. září 2013, č. j. -162, potvrdil rozsudek ze dne 16. července 2012, č. j. -85, jímž Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 60.000,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dovolatelé) dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací – vzhledem k obsahu dovolání – předně zdůrazňuje, že ve vztahu k první nastolené (procesní) otázce zásahu odvolacího soudu do práv na spravedlivý proces schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. / – dále jen „ “), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro nějž ohledně uvedené otázky nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili ( ). V dovolání sice v tomto směru ohlásili, že

„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“,

avšak již nespecifikovali, od které (konkrétní) „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odchyluje. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc v tomto směru dovolatelé uplatnili nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkli vadu řízení (dovolací námitkou, že

„odvolací soud zasáhl do /jejich/ práv na spravedlivý proces, když nesplnil svou povinnost a nevypořádal se se všemi argumenty uvedenými v odvolání“

).

Ve vztahu k další, v tomto případě, hmotněprávní otázce neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 1. ledna 2011 z důvodu neurčitého vymezení předmětu nájmu („... rodinného domu ve S. …, což „nesplňuje elementární náležitosti, jak nemovitosti označit, předpokládané zejm. ustanovením § 5 odst. 1 písm. c/ katastrálního zákona“) dovolatelé ohledně předpokladů přípustnosti dovolání uvedli, že v tomto ohledu rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. , dovodil, že nemovitosti, jež jsou z důvodu faktické nemožnosti jejich fyzického označení jedinečným způsobem evidovány a popsány v katastru nemovitostí, nemusí být v právním úkonu nutně identifikovány všemi údaji vyžadovanými jinak katastrálními předpisy, pokud i při použití jen některých z těchto údajů je lze ve smlouvě jednoznačně individualizovat. V rozsudku ze dne 26. března 2013, sp. zn. , pak Nejvyšší soud uzavřel, že není nutné, aby nemovitost, jež byla předmětem nájemní smlouvy, v ní byla označena tak, jak je vyžadováno ustanovením , o katastru nemovitostí (jen pro úplnost dovolací soud dodává, že citovaný zákon byl zrušen , o katastru nemovitostí – viz . citovaného zákona). S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že tímto způsobem nastolená hmotněprávní otázka byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud ji posoudil v souladu s uvedeným řešením (od něhož není důvod se odchýlit), jestliže dovodil, že nájemní smlouva ze dne 1. ledna 2011 není neplatným právním úkonem z důvodu neurčitého vymezení předmětu nájmu („rodinného dům čp. 10 ve Struhadle“), neboť takto označený rodinný dům je i podle názoru dovolacího soudu nepochybně objektem jediným, nezaměnitelným s jiným objektem a účastníkům řízení tedy muselo být bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, který objekt je předmětem nájemní smlouvy; ostatně samotní dovolatelé v průběhu řízení uvedli, že nemovitost, jež byla označena v nájemní smlouvě, „užívali do konce května 2011, kdy se ústně s manželem žalobkyně domluvili na vystěhování a dům opustili“, a tudíž ani oni neměli pochybnosti o tom, co je předmětem smlouvy.

Se zřetelem k uvedenému tedy dovolací soud dovolání podle odmítl, a to dílem pro vady dovolání a dílem proto, že dovolání – vzhledem ke shora řečenému – nemůže být pro řešení nastolené hmotněprávní otázky podle přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 16. září 2014

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu