Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1820/2013

21 Cdo 1820/2013

U S N E S E N Í

I. S.

Cinema City Czech s. r. o.

se sídlem v Praze 4 - Hájích, Arkalycká č. 951/3, IČO 26449242, zastoupené Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem se sídlem Hradištko č. 454, o 178.754,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2012, č. j. -224, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2012, č. j. -224, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2011, č. j. -189 (kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 178.754,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení od 30. 6. 2006 do zaplacení“ a rozhodnuto, že žalovaná je povinna „uhradit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 206.692,- Kč“) a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 18.845,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Hroňka, není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2012, když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen ), neboť ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. -119 (§

243d odst. 1 věta první, ), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není proto důvod, aby rozhodná právní otázka (aplikace a výklad ustanovení ) byla posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Namítá-li

dovolatelka, že závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v jeho zrušovacím rozsudku, je nesprávný (z důvodů, které v dovolání obšírně rozvádí), polemizuje-li se závěry soudů a dovozuje-li svůj vlastní právní názor na věc, vyjadřuje tím nesouhlas s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i dovolacího soudu); dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné ( ).

Ostatní námitky žalované – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení (žalovaná zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jejího názoru pro posouzení věci významné), a dovolacího důvodu podle ustanovení K okolnostem, uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Dovolání žalované v části směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (který má z pohledu své formy povahu usnesení – srov. ), není přípustné ani podle ustanovení , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, ani podle ustanovení a , neboť nebylo rozhodnuto ve věcech tam taxativně vyjmenovaných, a přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu