Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2055/2013

28 Cdo 2055/2013

U S N E S E N Í

J. Š.

B. C.

, zastoupené JUDr. Alenkou Hromkovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Sadová 1688/1, o zaplacení 141.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2012, č. j. -177, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. listopadu 2010, č. j. -132, ve výroku I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 141.700,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zatímco v současně napadeném nákladovém výroku III jej změnil tak, že žalované uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 38.310,- Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela dne 2. 10. 2004 s věřitelem GE Money multiservis, a.s., smlouvu o úvěru, podle které získala peněžité prostředky k úhradě kupní ceny silničního motorového vozidla zn. Ford Mondeo, jež nabyla do svého výlučného vlastnictví. Částku 50.000,- Kč, jakož i dalších 14 splátek po 6.550,- Kč zaplatil za žalovanou jejímu věřiteli žalobce, čímž – uzavírá odvolací soud – vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení plněním za jiného ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “), které je proto žalovaná povinna žalobci vydat ( ).

Proti rozsudku odvolacího soudu, všem jeho výrokům, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „ “ a jeho důvodnost opírá o ustanovení „ “, označujíc právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce vzniku bezdůvodného obohacení za nesprávné. Na nesprávnost tohoto závěru usuzuje prostřednictvím námitek zpochybňujících správnost skutkových zjištění, z nichž vyšly soudy nižších stupňů, tvrdíc, že jejímu úvěrovému věřiteli zaplatil žalobce pouze tři splátky úvěru po 6.514,50 Kč a jinak svá tvrzení o plnění dluhu v rozsahu jsoucím nad rámec těchto splátek neprokázal (neboť jako důkaz nepředložil „listiny s podpisem žalované svědčící o zaplacení 14 splátek“, ovšem ani důkaz o vlastnictví peněžních prostředků v částce 50.000,- Kč „fyzicky předaných prodejci“). K tomu žalovaná nově líčí skutečnosti o tom, z jakých zdrojů sama opatřila peníze (půjčkou od své matky), které – dodává – použila právě k úhradě splátek svému věřiteli. Současně odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k okolnosti, že zakoupený automobil „v roce 2004 převážně užíval žalobce se svolením žalované na Slovensku“. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátkou ( ) a ve lhůtě stanovené , se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Objektivně nepřípustné je dovolání směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních , a (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Proti výroku I, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (aniž by byl soudem prvního stupně dříve vydán rozsudek, který by odvolací soud zrušil; ), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Žalovaná v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, jíž by bylo lze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu (coby nezbytný předpoklad pro vyslovení přípustnosti dovolání podle ). Obsahem dovolání žalované není polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem (žalovaná nepokládá otázky týkající se výběru, výkladu či aplikaci příslušné právní normy na zjištěný skutkový stav), ale se závěry odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, jež lze – za zákonem stanovených podmínek – zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle ; ten je však možné uplatnit pouze v případech, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle , nemohou námitky vůči rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. ). Nadto nelze přehlédnout, že kritiku skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jejich správnost a úplnosti) dovolatelka dílem opírá též o nová tvrzení a nově označené důkazy, které v dovolání uplatnit nelze (srov. ), ignorujíc přitom, že skutková zjištění, na nichž své závěry zakládají soudy nižších stupňů, mají původ především ve shodných (nesporných) tvrzeních účastníků (srov. ), jak byly prezentovány i žalovanou v předcházejících stádiích řízení.

Co do právního posouzení věci spočívá pak rozsudek odvolacího soudu na závěru souladném s ustálenou judikaturou týkající se předpokladů vzniku závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, při naplnění skutkové podstaty plnění za jiného podle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. , publikovaný v časopise Právní rozhledy, č. 20, ročník 2008), v situaci, kdy žalobce (v soudem zjištěném rozsahu) poskytl za žalovanou nikoliv proti její vůli plnění jejímu věřiteli, ač takovou povinnost neměl, přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ( , odst. 3 ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustné dovolání odmítl ( , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , části věty před středníkem a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalobci v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. září 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu