Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
01BB9A89309B5DBBC1257D63001E4BF6.html
HTML · 17.23 KB
No categories available
28 Cdo 2055/2013
28 Cdo 2055/2013
U S N E S E N Í
J. Š.
B. C.
, zastoupené JUDr. Alenkou Hromkovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Sadová 1688/1, o zaplacení 141.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 157/2008 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2012, č. j. 38 Co 159/2011 -177, takto:
I. Dovolání se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 16 C 157/2008 -132, ve výroku I, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 141.700,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zatímco v současně napadeném nákladovém výroku III jej změnil tak, že žalované uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 38.310,- Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela dne 2. 10. 2004 s věřitelem GE Money multiservis, a.s., smlouvu o úvěru, podle které získala peněžité prostředky k úhradě kupní ceny silničního motorového vozidla zn. Ford Mondeo, jež nabyla do svého výlučného vlastnictví. Částku 50.000,- Kč, jakož i dalších 14 splátek po 6.550,- Kč zaplatil za žalovanou jejímu věřiteli žalobce, čímž – uzavírá odvolací soud – vzniklo žalované na úkor žalobce bezdůvodné obohacení plněním za jiného (§ 454 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „občanský zákoník “), které je proto žalovaná povinna žalobci vydat (§ 451 odst. 1 občanského zákoníku ).
Proti rozsudku odvolacího soudu, všem jeho výrokům, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „§ 237 o. s. ř. “ a jeho důvodnost opírá o ustanovení „§ 241a odst. 1 o. s. ř. “, označujíc právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce vzniku bezdůvodného obohacení za nesprávné. Na nesprávnost tohoto závěru usuzuje prostřednictvím námitek zpochybňujících správnost skutkových zjištění, z nichž vyšly soudy nižších stupňů, tvrdíc, že jejímu úvěrovému věřiteli zaplatil žalobce pouze tři splátky úvěru po 6.514,50 Kč a jinak svá tvrzení o plnění dluhu v rozsahu jsoucím nad rámec těchto splátek neprokázal (neboť jako důkaz nepředložil „listiny s podpisem žalované svědčící o zaplacení 14 splátek“, ovšem ani důkaz o vlastnictví peněžních prostředků v částce 50.000,- Kč „fyzicky předaných prodejci“). K tomu žalovaná nově líčí skutečnosti o tom, z jakých zdrojů sama opatřila peníze (půjčkou od své matky), které – dodává – použila právě k úhradě splátek svému věřiteli. Současně odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k okolnosti, že zakoupený automobil „v roce 2004 převážně užíval žalobce se svolením žalované na Slovensku“. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř. “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Objektivně nepřípustné je dovolání směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
Proti výroku I, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (aniž by byl soudem prvního stupně dříve vydán rozsudek, který by odvolací soud zrušil; § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Žalovaná v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, jíž by bylo lze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu (coby nezbytný předpoklad pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ). Obsahem dovolání žalované není polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem (žalovaná nepokládá otázky týkající se výběru, výkladu či aplikaci příslušné právní normy na zjištěný skutkový stav), ale se závěry odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, jež lze – za zákonem stanovených podmínek – zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; ten je však možné uplatnit pouze v případech, je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. – přípustné. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , nemohou námitky vůči rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004 ). Nadto nelze přehlédnout, že kritiku skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jejich správnost a úplnosti) dovolatelka dílem opírá též o nová tvrzení a nově označené důkazy, které v dovolání uplatnit nelze (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), ignorujíc přitom, že skutková zjištění, na nichž své závěry zakládají soudy nižších stupňů, mají původ především ve shodných (nesporných) tvrzeních účastníků (srov. § 120 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), jak byly prezentovány i žalovanou v předcházejících stádiích řízení.
Co do právního posouzení věci spočívá pak rozsudek odvolacího soudu na závěru souladném s ustálenou judikaturou týkající se předpokladů vzniku závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení, při naplnění skutkové podstaty plnění za jiného podle § 454 občanského zákoníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. 32 Odo 970/2006 , publikovaný v časopise Právní rozhledy, č. 20, ročník 2008), v situaci, kdy žalobce (v soudem zjištěném rozsahu) poskytl za žalovanou nikoliv proti její vůli plnění jejímu věřiteli, ač takovou povinnost neměl, přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/ , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) a proti němuž tento mimořádný opravný prostředek tudíž přípustný není.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 , § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalobci v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu