Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2212/2014

30 Cdo 2212/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného M. F.,zastoupeného Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, proti povinným 1) K. K., a 2) D. K., pro 6.522,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 24. října 2012, č. j. -119, ve znění opravného usnesení z 16. října 2013, č. j. -140, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 25. dubna 2012, č. j. -98, okresní soud exekuci podle zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech exekuce (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (III.).

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu ve výrocích II. a III. „změnil tak, že se tyto výroky vypouštějí“, a ve výroku I. o zastavení exekuce je potvrdil. S okresním soudem se shodl v závěru, že povinní prokázali, že jejich dopis obsahující jednostranný právní úkon – započtení jejich protipohledávky za oprávněným – „se dostal do jeho právní sféry“. O tom podle krajského soudu svědčí doklad povinných o zaslání této písemnosti oprávněnému s dodejkou, „přičemž oprávněný žádným odůvodněným způsobem doručení této písemnosti do jeho sféry nezpochybnil.“

V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – oprávněný namítá existenci „dovolacích důvodů podle , b) Bez specifikace, v čem by naplnění jednotlivých dovolacích důvodů mělo spočívat, „zastává názor, že doklad o odeslání y předložený povinnými není v žádném případě důkazem o doručení započtení pohledávky vůči oprávněnému, protože nikdy nebylo prokázáno, že předmětná zásilka jednostranné započtení pohledávky povinnými skutečně obsahovala.“

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel, jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabývá vůbec, tuto svou základní povinnost nesplnil a k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených, jelikož oprávněný ve skutečnosti žádný z ohlášených dovolacích důvodů neuplatnil. Namítá-li totiž, že „doklad o odeslání y předložený povinnými není v žádném případě důkazem o doručení započtení pohledávky vůči oprávněnému, protože nikdy nebylo prokázáno, že předmětná zásilka jednostranné započtení pohledávky povinnými skutečně obsahovala“, pak nevytýká nesprávnou aplikaci či interpretaci práva ( ) ani existenci vady řízení ( ), nýbrž napadá hodnocení důkazů soudem, případně vyjadřuje přesvědčení, že – byly-li by provedené důkazy hodnoceny „správně“, tj. způsobem odpovídajícím jeho názoru – vedlo by dokazování ke skutkovým zjištěním odlišným, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů; hodnocení důkazů však dovoláním úspěšně napadnout nelze, a to ani dovolacím důvodem ohlášeným ani dovolacími důvody jinými. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud neměl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů (v souzené věci listin) vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz odůvodnění rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 108/2011, případně z literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s.).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby dovolatel výslovně namítal, že vadu řízení spatřuje v neúplnosti skutkových zjištění potřebných pro posouzení, zda mu písemnost obsahující kompenzační projev skutečně byla doručena, mohl by takovou námitku uplatnit jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle , jenž je však (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle , odst. 3 (je-li tedy dovoláním napadeno potvrzující rozhodnutí) nezpůsobilý.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné podle není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Oprávněný z procesního hlediska zavinil zastavení dovolacího řízení; povinným však prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měli dle věty první, a věty první právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu